ŠAVŠ Studie 2019

Tab. 8.1: Názvosloví používaných ocelí podle hodnot jejich smluvní meze kluzu R p02 Smluvní mez kluzu R p02 [MPa] Používané názvosloví Typy materiálů (označení)

Nízko-pevnostní materiály (hlubokotažné) – LSS (Low-strength steels) Vysoko-pevnostní materiály – HSS (High-strength steels) Ultra vysoko-pevnostní materiály – UHSS (Ultra High-strength steels)

pod 210 MPa

EDDQ-S, EDDQ, DDQ

210 MPa až 550 MPa

IF, BH, TRIP, DP

nad 550 MPa

TRIP, CP, MS, B

Zdroj: Davies, 2012 Vedle zvyšování pevnostních charakteristik ocelových materiálů lze využít také další možné způsoby, které vedou k výrobě lehkých, ale zároveň tužších karoserií auto- mobilu. Zde se jedná např. o tzv. svařované přístřihy („Tailored Blanks“), které na jed- nom dílu kombinují různé materiály rozdílných tlouštěk. Cílem u tohoto přístupu je použít větší tloušťku materiálu pouze v nezbytných místech (např. u bočnice jsou to A a B sloupky) a zbytek výlisku co nejvíce odlehčit. Z hlediska spojování těchto materi- álů se pak využívají především technologie, které lze poměrně jednoduše automatizovat, a jenž nevyžadují použití přídavného materiálu. Konkrétně u svařování se jedná např. o svařování laserem, svařování elektrickým odporem nebo vysokofrekvenční svařování. Dalším způsobem, jak vyrábět výrobky doslova „na míru“ je válcování plechů ve spe- ciální válcovací stolici, která umožňuje válcovat plechy s proměnnou tloušťkou stěny. Velkou výhodou tohoto přístupu je možnost dosažení pevnostní optimalizace (tedy opět snížit hmotnost dílu a uspořit materiál) bez nutnosti spojovat různé tloušťky k sobě. Na těchto dílech pak tedy také neexistují žádné ostré přechody při změně tloušťky. V neposlední řadě není nutné místa předpokládaných otvorů nijak vyztužovat nebo navařovat pomocí matice, protože vše je dané proměnlivou tloušťkou plechu. Dalším způsobem výroby pevných a lehkých materiálů, který se již v současné době začíná v au- tomobilovém průmyslu poměrně běžně používat, jsou tzv. sendvičové materiály. Jak již samotný název napovídá, jedná se o materiály složené z různých vrstev. Nejčastějším zástupcem této skupiny je využití plastového jádra (často PE nebo PP), které je vloženo mezi dva plechy. Takovéto díly vykazují velmi dobré izolační, akustické, únavové i pev- nostní charakteristiky při nízké hustotě. Problém zde však představuje např. svařování nebo vypalování laku karoserie. Z hlediska základních vlastností ocelových materiálů se současný trend ohledně zvyšování pevnosti používaných materiálů obecně projevuje nežádoucím snížením tažnosti. Je tedy snahou výrobců plechů vyrábět takové materiály, které vykazují dobrý poměr mezi tažností a pevností a to samozřejmě za stálého splnění dalších požadavků kladených na tyto materiály (např. odolnost proti korozi, povrchová jakost, …). Hlavní skupiny ocelových materiálů používaných v automobilovém prů- myslu lze výsledně rozdělit na dvě velké oblasti a to z hlediska jejich finálního použití na pohledové díly karoserie a na díly vyztužující, které mají za úkol zvyšovat bezpečnost posádky (viz Tab. 8.2).

310