SBORNÍK 66 SVOČ 2016

také na to, že důležitou roli v proměně bývalých mladých francouzských maoistů (Bernard Henri-Lévy, či právě André Glucksmann) na antitotalitaristy hrálo přeložení Solženicynova Soustroví Gulag do francouzštiny v polovině 70. let. 24 SamuelMoyn pak v souvislosti sGlucksmannempoukazuje také na to, že Solženicynem podpořený odpor k Sovětskému svazu jej nakonec přivedl až k obratu nejen od jeho původních levicových inspirací, ale i od politiky jako takové směrem k morálce. 25 Australský historik Robert Horvath tento obrat, kdy se francouzští intelektuálové odvracejí od ideálu násilné emancipační revoluce a přiklánějí se ke globální ochraně lidských práv, dokonce nazývá „Solženicynův efekt“. 26 Právě tento odvrat od ideolo- gie a v jistém smyslu i od politiky je pro éru lidských práv typický. I když na úrovni velmocenské politiky můžeme stále hovořit o politicky selektivní podpoře lidských práv, posílení role nevládních organizací jako Amnesty International (AI) udává směr k vytváření opravdu transnacionální, tedy nevázané ani na OSN, lidskoprávní sítě. AI se snažila pohybovat mimo politiku a svými lokálními kapitolami pokrývala vcelku rovnoměrně celý svět. 27 I transnacionální humanitární organizace však přistupovaly zvláště v 70. a 80. letech k lidským právům selektivně. Nešlo ovšem o selektivitu teritoriální, ale o to, že upřed- nostňovaly dohled nad porušováním občanských a politických práv nad monitorová- ním práv sociálních, ekonomických a kulturních. Zakladatel Human Rights Watch Aryeh Neier již v kontextu helsinských jednání „odmítal zařadit hospodářské otázky do helsinské agendy, protože by údajně oslabily ‚povinnost hájit demokracii‘“ . 28 Jedním z důvodů upřednostnění občanských a politických práv nevládními organizacemi může být i ohled na zvolenou strategii. Porušování občanských a politických práv (tzv. práv první generace) se lépe ukazuje na případech konkrétních jednotlivců, jako tomu bylo třeba u vězňů svědomí. Důraz na práva první generace jde však též spojit s nástu- pem individualisticky zaměřeného neoliberalismu právě v polovině 70. let. Jednou z hlavních tezí Samuela Moyna je, že lidská práva jako individualistická a an- tipolitická „poslední utopie“ povstala na troskách utopií dřívějších, které se v průběhu dějin zdiskreditovaly – jak těch státních, tak internacionalistických. 29 Na konci 60. let a počátku 70. let šlo především o různé druhy utopií socialistických, představované na Západě především hnutími mladých lidí, která brala inspiraci zvláště v mimo-so- větském socialistickém myšlení (spisy mladého Marxe, kritická teorie reprezentovaná 24 BARŠA, Pavel. Nová levice po česku: Havlova Moc bezmocných v západním kontextu. Přednáška 6. 4. 2016 v Knihovně Václava Havla. záznam online: https://www.youtube.com/watch?v=dG9K5ofnFEQ&noht ml5=False (12. 4. 2016) 25 MOYN, Samuel. The Last Utopia . s. 169. 26 KOPEČEK, Michal. Lidská práva mezi politickou identitou a historickou kategorií. In: PŘIBÁŇ, Jiří; BĚLOHRADSKÝ, Václav et al. Lidská práva: (Ne)smysl české politiky . s. 174. 27 MOYN, Samuel. The Last Utopia . s. 130, 132. 28 KOLÁŘ, Pavel. Disent, sociální práva a neoliberální revoluce. In: PŘIBÁŇ, Jiří; BĚLOHRADSKÝ, Václav et al. Lidská práva: (Ne)smysl české politiky . s. 223. 29 MOYN, Samuel. The Last Utopia . s. 8.

108