SBORNÍK 66 SVOČ 2016

jiný stav byl jasně stavem ujařmovatelem“ , 38 je ten, že u Havla a dalších disidentů vý- chodního bloku jde především o revoluci existenciální. Vrátíme-li se však ještě k recepci disidentských hnutí na Západě, zjistíme, že na de- klarovaný morálně-existenciální disent se mohlo nahlížet i politicky a že uvedené pa- sáže z Charty 77 či Moci bezmocných mohou zakrývat názorovou pestrost disidentů v jiných oblastech, než bylo pouto minimálního základu lidských práv. Západní po- litici i někteří intelektuálové tak často nenahlíželi na československý disent pohledem morální duality „život ve lži“ proti „životu v pravdě“, ale optikou sporu komunismu proti antikomunismu jakožto duality politické. Tak může James F. Pontuso zmínit, že část západní levice si u československého disentu všímala především jeho antikomuni- smu, který viděla jako staromódní doktrínu a relikt 50. let. Západní pravice naopak příliš nedůvěřovala disentu, který byl ze značné části tvořen nonkonformními umělci či bývalými komunisty, a upřednostňovala ve své podpoře osobnosti, jejichž antiko- munismus byl konzistentní, jako byli Solženicyn, Jan Pavel II. nebo Lech Walesa. 39 To třeba polská Solidarita byla v podpoře ze zahraničí úspěšnější, jak lze soudit z vyjád- ření Timothyho Gartona Ashe, který uvádí, že „Žádné jiné hnutí na světě nebylo pod- porováno současně Ronaldem Reaganem i eurokomunistou Santiagem Carillem, Enricem Berlinguerem i papežem, Margaret Thatcherovou i Tony Bennem, mírovými aktivisty i pří- znivci NATO, křesťany i komunisty…“ 40 Můžeme však uzavřít, že i tyto rozdíly v pod- poře různých disidentských hnutí jsou výrazem politického charakteru disentu, i když ten sám sebe mohl nahlížet jako morální. V rámci propojeného světa a transatlantic- kých vztahů je totiž nasnadě, že i antipolitika může být využita k politickým cílům. Lidská práva, politizace a nová utopie Kritici zahraniční politiky, která se snaží o aktivní vývoz demokracie a ospravedlňuje intervence proti diktátorským režimům, poukazují na roli antipolitiky lidských práv v této strategii. Jacques Rupnik v tomto smyslu kriticky hovoří o chycení se v pasti jedné interpretace antitotalitarismu, o „boji ‚dobra se zlem‘ založeném na ‚politice hod- not‘, která může dostat přednost před mezinárodněprávními omezeními a někdy též před ochranou občanských svobod“ . 41 Zatímco jsme tedy během období disentu mohli roz- poznat propojení legalismu a moralismu, nadřazení porážky zla mezinárodněprávním závazkům a omezením znamená upřednostnění moralismu před legalismem. Podle Jaroslava Fialy tak dávala antipolitika lidských práv smysl v korodujících východoev- 38 MARX, Karl. Úvod ke kritice Hegelovy fiozofie práva . (1844) online: https://www.marxists.org/cestina/ marx-engels/1843/121843.htm (13. 4. 2016) 39 PONTUSO, James F. The Dissident Reception. Charter 77 in the U.S. In: DEVÁTÁ, Markéta; SUK, Jiří; TŮMA, Oldřich. Charta 77: od obhajoby lidských práv k demokratické revoluci. s. 61-63. 40 citováno z MLEJNEK, Josef. Od solidarity ke kulatému stolu. Prezentace k přednášce ke kurzu Přechody k demokracii II (IPS FSV UK). 41 RUPNIK, Jacques. Charter 77, Human Rights, and the Birth of European Public Space. In. DEVÁTÁ, Markéta; SUK, Jiří; TŮMA, Oldřich. Charta 77: od obhajoby lidských práv k demokratické revoluci . p. 26.

111