SBORNÍK 66 SVOČ 2016

lektivistických utopií, nás automaticky neopravňuje k ustanovení lidských práv po- slední antipolitickou utopií. Naopak, lze usilovat o propojení různorodých interpretací lidských práv s novými politickými vizemi a projekty. S podobnými postoji jsme se mohli setkat už i v protikomunistickém disentu. Například Milan Šimečka prohlásil v polovině 80. let toto: „Přestože jsem měl více než dost příležitostí hněvat se na zkrachovalé a skomírající utopie, (…) teď po letech jsem se s nimi smířil. Ne že bych věřil v jejich moc spasit lidstvo, ale bez nich by náš svět byl mnohem horší. (…) Svět bez utopií by byl světem bez naděje ve společnosti, světem rezignace vzhledem ke statu quo a znehodnoceným sloganům každodenního politického života.“ 52 Naše všeobecně dobrá zkušenost s konceptem lidských práv by nicméně měla vést ke snaze nových utopických projektů smířit se právě s uznáním základních práv jed- notlivce. Například Leszek Kołakowski v roce 1968, ještě jako výrazná postava nové levice, stále zdůrazňoval nutnost utopismu, ovšem po svém rozchodu s komunismem se přiklonil k ideji lidských práv s tím, že žádný socialismus u moci by je nikdy nere- spektoval. 53 Můžeme tedy shrnout, že je nutno odmítnout takové utopické projekty, které nejsou schopny respektu k lidským právům (z čehož ovšem nelze vyvodit, že žádná utopie toho není schopná), stejně jako chápání utopického myšlení v protikladu lidským právům jako antipolitiky a poslední utopie, která zabraňuje vzniku dalších, zvláště těch kolektivně založených vizionářských projektů. Zejména levicovou rezignaci na oživení myšlení o možnostech státu kritizoval ve své knize Zle se vede zemi Tony Judt, přičemž z toho vinil též rostoucí internacionalizaci lidských práv. Antipolitika lidských práv podle Judta „uvedla generaci mladých aktivistů v mylné přesvědčení, že vzhledem k beznadějně ucpaným konvenčním cestám změny by se měli vzdát politické organizace ve prospěch na jedno téma zaměřených nevládních skupin neposkvrněných kompromisem“ . Judt je zklamán z opuštění politických úkolů ve prospěch uspokojující morality Amnesty International a dalších lidskoprávních skupin. 54 Samuel Moyn pak na Judta navazuje a tvrdí, že poznání politického charakteru a historické ukot- venosti a podmíněnosti lidských práv nás vede k možnosti jejich nového zpracování. Úvahu uzavírá tím, že „je na nás, jestli by teď nějaká další utopie měla zaujmout místo lidských práv, stejně jako se lidská práva sama vynořila z trosek předchozích snů“ . 55 Závěr Práce se snažila ukázat lidská práva jako politický a historicky podmíněný fenomén, který svou dnešní podobu nabyl především koncem 70. let 20. století, kdy získal svůj transnacionální charakter. V 70. letech doprovázely zrod dnes převažujícího pojetí lid-

52 citováno v MOYN, Samuel. The Last Utopia . s. 171. 53 Tamtéž. s. 167. 54 MOYN, Samuel. Human Rights and the Uses of History . London: Verso, 2014. s. 85. 55 Tamtéž. s. 86.

114