SBORNÍK 66 SVOČ 2016

častých státních příslušností tuto hranici překračují ještě státní příslušníci Burundi, Středoafrické republiky, Kostariky, Sv. Vincence a Grenadiny, Bahrajnu, Malediv a Britských zámořských teritorií. 38 Čl. 9 Prvního a Druhého rozhodnutí dále stanoví, že v případě výskytu „dalších nouzových situací“ v jiných členských státech může Rada postupem podle čl. 78(3) SFEU přijmout další dočasná opatření, jež mohou inter alia zahrnovat pozastavení účasti dotčených členských států na relokaci. 39 V prosinci 2015 podala Komise Radě návrh na přijetí těchto opatření (na období jednoho roku) ve prospěch Švédska 40 . Kromě toho může Rada na základě čl. 4(5) Druhého rozhodnutí 41 vydat pro- váděcí rozhodnutí, 42 jímž dočasně pozastaví relokaci až 30% přidělených žadatelů do členského státu, který není aktuálně schopen se na procesu relokace plně podílet. S účinností od 11. 3. 2016 byla tímto postupem na jeden rok pozastavena relokace 30% (tj. 1065) žadatelů do Rakouska . 43 2.2 Rozdíly mezi Prvním a Druhým relokačním rozhodnutím Přestože je zakotvený mechanismus v Prvním i Druhém rozhodnutí principiálně to- tožný, v méně či více podstatných detailech se nicméně vzájemně liší. První odlišností je především celkový počet relokovaných osob (40 tisíc ku 120 tisícům). 44 Druhým rozdílem je poměr, v jakém mají být z dotčených členských států, tj. Itálie a Řecka, přemisťováni. Zatímco První rozhodnutí cílilo především na pomoc Itálii (24 tis. pře- místěných z Itálie oproti 16 tis. ve prospěch Řecka), podle Druhého rozhodnutí mělo být podle původního záměru nejvíce žadatelů o mezinárodní ochranu relokováno z Maďarska (54 tis.) 45 a Řecka (50,4 tis. osob). Z Itálie mělo být nad rámec Prvního rozhodnutí přemístěno už jen dalších 15,6 tis. osob. Vzhledem k tomu, že Druhé rozhodnutí nakonec ve prospěch Maďarska přijato nebylo, zmíněných 54 tis. žadatelů bude ve stanoveném poměru přemístěno z Řecka a Itálie. 46 Třetím (a klíčovým) roz- dílem je způsob rozdělení relokovaných žadatelů mezi členské státy. První rozhodnutí je založeno na principu dobrovolnosti , počty relokovaných žadatelů se proto určí po- dle dobrovolně převzatých závazků jednotlivých členských států. 47 Druhé rozhodnutí 38 Srov. sdělení Komise COM(2016) 165, op. cit., s. 6-7. 39 Srov. čl. 9 Prvního rozhodnutí a čl. 9 Druhého rozhodnutí. 40 Srov. návrh Komise ze dne 15.12.2015, COM(2015) 677 final. 41 Na návrh Komise a po řádně odůvodněném oznámení členského státu podaném do 26.12.2015 . 42 Srov. čl. 4(5) a (6) ve spojení s čl. 4(7) Druhého rozhodnutí. 43 Srov. čl. 1 ve spojení s bodem 9 preamb. prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2016/408 ze dne 10.3.2016. 44 Srov. čl. 4 Prvního a Druhého rozhodnutí. 45 Srov. návrh Komise COM(2015) 451, op. cit., s. 4. 46 Srov. čl. odst. 1 a 2 Druhého rozhodnutí. 47 Srov. čl. 4 Prvního rozhodnutí a contrario. Konkrétní dohodnuté počty relokovaných žadatelů jsou v příloze výsledků jednání Rady ze dne 20. 2015 (cit. výše). Dostupné z: [cit. 30-3-2016].

124