SBORNÍK 66 SVOČ 2016

oproti tomu již stanovuje jednotlivým členským státům závazné kvóty . 48 V důsledku toho se liší i okruh členských států, jež se relokace účastní. Zatímco Druhým rozhod- nutím jsou vázány všechny členské státy (s výjimkou těch, jež mají opt out v oblasti svobody, bezpečnosti a práva 49 a nerozhodly se zapojit 50 ), dobrovolné relokace podle Prvního rozhodnutí se neúčastní ještě Rakousko a Maďarsko. 51 3. Pravomoc EU Podle čl. 5 odst. 1 SFEU se vymezení pravomocí EU řídí tzv. zásadou svěřených pravomocí. Ta spočívá v tom, že EU může vykonávat pouze ty pravomoci, které jí členské státy za účelem dosažení cílů EU v zakládacích Smlouvách svěřily 52 . Pokud jí určité pravomoci Smlouvami svěřeny nebyly, platí, že nadále náležejí členským stá- tům 53 a spadají do jejich výlučné pravomoci 54 . Každý orgán nebo instituce EU proto může jednat pouze v mezích pravomocí, jež jim svěřuje primární právo. 55 Z tohoto důvodu musí mít každý právně závazný akt EU svůj právní základ v primárním právu nebo jiném existujícím právním aktu, který dokládá, že ke svěření potřebných pravo- mocí došlo a EU je členskými státy oprávněna v dané věci jednat. 56 Právní základ také zároveň stanoví konkrétní procesní a případně i obsahové podmínky, jež akt přijatý na jeho základě musí splňovat. 57 Předmětná Rozhodnutí Rady se odvolávají na právní základ obsažený v čl. 78 odst. 3 SFEU. Toto ustanovení umožňuje Radě, aby na návrh Komise a po konzultaci s EP přijala dočasná opatření v případech, kdy se některý z členských států ocitne v dů- sledku „ náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí “ ve stavu nouze. Z dikce před- mětného ustanovení přitom plyne, že oprávnění Rady jednat je (kromě procesních aspektů) vázáno i na splnění určitých materiálních předpokladů: rozhodnutí může být vydáno za předpokladu, že (1.) alespoň jeden členský stát čelí „ náhlému přívalu “ příslušníků třetích zemí, v důsledku čehož (2.) se ocitne ve „ stavu nouze “, přičemž (3.) daná opatření jsou dočasné povahy a (4.) jsou přijata ve prospěch uvedeného členského státu či států. 50 Možnosti podle čl. 4 Protokolu č. 2, resp. čl. 4 přílohy k Protokolu č. 22 využilo pouze Irsko. Viz pozn. výše. 51 Srov. výsledky jednání Rady ze dne 20.7.2015, s. 4-5 a sdělení Komise COM(2016) 165, op. cit., s. 3. 52 Srov. čl. 5(2) SEU. 53 Srov. čl. 4(1) a čl. 5(2) věta druhá SEU. 54 Srov. Svoboda, op. cit., s. 58. To ovšem nevylučuje povinnost členských států vykonávat své výlučné pravomoci v souladu s právem EU – a to především konformně se základními svobodami vnitřního trhu a občanstvím EU, tak jak je vykládá Soudní dvůr. Srov. k tomu např. Craig, P., De Búrca, G.: EU law: Text, Cases, and Materials . Oxford: Oxford University Press, 2015, s. 85-86 či Svoboda, op. cit., s. 58. 55 Srov. čl. 13(2) SEU, blíže viz Barnard, C., Peers, S. (eds.): European Union Law . Oxford: Oxford University Press, 2014, s. 105. 56 Srov. Barnard, C., Peers, S. (eds), op. cit., s. 106 a Svoboda, op. cit., s. 54. 57 Srov. Barnard, C., Peers, S. (eds), op. cit., s. 106. 48 Srov. čl. 4 a Přílohy I a II Druhého rozhodnutí. 49 Srov. body 48-50 preamb. Druhého rozhodnutí a Protokoly č. 21 a 22.

125