SBORNÍK 66 SVOČ 2016

čl. 78(3) SFEU nedávalo příliš smysl, neboť by učinilo toto ustanovení příliš rigidním a znemožnilo by brát v potaz konkrétní okolnosti každého případu. Zda je pro určitý členský stát příchod konkrétního počtu lidí „náhlým přílivem“ ústícím ve „stav nouze“ bude přitom přirozeně vždy záviset na konkrétní situaci v daném státě, jeho připrave- nosti, finančních možnostech, kapacitě apod. 64 – široká míra diskrece Komise a Rady je tedy v tomto konkrétním případě jistě žádoucí a bylo by spíše kontraproduktivní ji příliš omezovat. Pokud jde o požadavek „náhlosti“ příchodu příslušníků třetích zemí, vzhledem ke smyslu a účelu předmětného ustanovení není asi nutné, aby požadovaný „příval“ příslušníků třetích zemí musel být absolutně nepředvídatelný. Takový výklad by byl příliš restriktivní a v podstatě by ustanovení učinil neaplikovatelným, neboť příchod lidí z politicky destabilizovaných regionů (ať už uprchlíků či osob s nárokem na do- plňkovou ochranu) většinou bude do značné míry vždy předem očekávatelný, ať už v řádu týdnů, či dokonce měsíců a let. 65 Z kontextu ustanovení lze proto usoudit, že by mělo postačovat, aby šlo o „náhlý“ příval alespoň v tom smyslu, že dotčenému státu či státům neposkytuje dostatek času k tomu, aby se na něj mohly organizačně a ka- pacitně připravit (za předpokladu, že je to vzhledem k počtu příchozích vůbec fakticky možné). Právě kombinace příchodu většího množství lidí za okolností, které jsou pro stát nezvladatelné , potom vytváří stav nouze („ emergency situation “). Vzhledem k tomu, že se „stav nouze“ má týkat států-beneficientů přijatého opatření, tj. nikoliv EU jako celku, dalo by se samozřejmě uvažovat i o tom, zda by (z důvodu státní suverenity) neměly tyto státy nejprve nějaký nouzový stav konstatovat, příp. požádat ostatní členské státy o pomoc. Je nicméně otázka, zda je něco takového jed- nak potřebné, jednak žádoucí. Jak ukázal příklad Maďarska u Druhého rozhodnutí, pokud stát-beneficient o pomoc ostatních členských států nemá zájem a nedomnívá se, že by určitou konkrétní pomoc potřeboval, ostatní členské státy spíše nebudou trvat na tom, aby ve prospěch tohoto státu proti jeho vůli přijímaly dočasná opatření. Je tedy otázkou, zda by případná povinnost vyhlásit na národní úrovni výjimečný či jiný stav (nebo formálně požádat o pomoc) nepředstavovala nadbytečný formalismus a neúčelnou překážku aplikace čl. 78(3) SFEU, jehož cílem je rychle reagovat na kri- zové situace. 64 Pro srovnání – návrh na permanentní relokační mechanismus představený Komisí v září 2015 bere v po- taz celkový počet žádostí o azyl a počet nelegálního přechodu hranice v posledních 6 měsících, meziroční změnu těchto dat a počet žádostí na obyvatele v posledních 18 měsících vzhledem k unijnímu průměru. Srov. Carrera, S., Guild, E.: Can the new refugee relocation system work? Perils in the Dublin logic and flawed reception conditions in the EU . In: CEPS Policy Brief No. 332, 2015, s. 3-4. 65 Jako příklad může sloužit občanská válka v Sýrii, jež začala již v roce 2011. Státní příslušníci Sýrie přesto ve 3. čtvrtletí roku 2015 tvořili podle dat Eurostatu 33% nově registrovaných žadatelů o azyl (tj. celkem 137 900 osob z celkového počtu 410 000). Kromě toho se v roce 2015 počet žadatelů ze Sýrie oproti roku 2014 více než zdvojnásobil (ze 119 tis. na 362,8 tis.). Srov. tisková zpráva Eurostatu, newsrelease 217/2015 z 10.12.2015 a Eurostat yearbook – Asylum statistics, Source data for tables and figures, op. cit.

127