SBORNÍK 66 SVOČ 2016

Zároveň by takový výklad znamenal, že by právní instituty vnitrostátního práva (vyhlášení výjimečného stavu) určovaly pojmy práva EU. S přihlédnutím k autonomii práva EU 66 a nutnosti jeho jednotné aplikace by přitom pojmy práva EU měly být zásadně vykládány autonomně, bez ohledu na jejich význam ve vnitrostátním právu jednotlivých členských států 67 . Až na případy, kdy právo EU výslovně odkazuje na poj- my vnitrostátního práva a jejich obsah (což podle mého názoru vzhledem k jeho znění není případ čl. 78(3) SFEU) by tedy pojmy práva EU měly být vykládány autonomně, za použití interpretačních metod uznávaných Soudním dvorem (tj. především za užití systematického a teleologického výkladu, s důrazem na effet utile – užitečný účinek – norem práva EU) 68 . Právě s ohledem na smysl a účel čl. 78(3) SFEU a jeho effet utile by proto měl být upřednostněn spíše výše zmíněný výklad (příchod většího množství lidí v relativně krátkém čase a nezvládání situace ze strany členského státu jako objektivní skutečnost, bez nutnosti „stav nouze“ právně konstatovat na národní úrovni). 3.1.2 Situace Řecka a Itálie v době přijetí Prvního a Druhého rozhodnutí Přijatá Rozhodnutí Rady ze září 2015 se odvolávají na údaje agentury Frontex, po- dle nichž Itálie čelila v roce 2014 příchodu 170 tis. nelegálních migrantů, což předsta- vuje meziroční nárůst o 277%. Do Řecka mělo v témže roce nelegálně dorazit 50 tis. migrantů, tj. o 153% více než v roce 2013. 69 V období od ledna do srpna 2015 se počet příchozích pohyboval kolem 116 tis. v případě Itálie, resp. 211 tis. , pokud jde o Řecko. 70 Případné žádosti o mezinárodní ochranu těchto osob by přitom v souladu s nařízením Dublin III měly, jako členské státy vstupu, v zásadě vyřizovat právě Řecko a Itálie. 71 Z dat uvedených v Příloze č. 1 lze dovodit, že ani od Itálie, ani od Řecka nelze očekávat, že by byly (bez pomoci ostatních členských států) schopny vyřešit statisíce žádostí během jednoho, příp. dvou let, a to navíc za situace, kdy počty nově přícho- zích občanů třetích zemí zůstávají stále vysoké, příp. se dále zvyšují. Jistě proto není přehnané říci, že příchod několika statisíců lidí během několika měsíců vystavil azylové systémy obou zemí značnému tlaku, a to jak z hlediska administrace a evidence přícho- zích osob, tak z hlediska vyřizování jejich žádostí. Je tedy možné jej kvalifikovat jako „náhlý příliv“ vedoucí ke vzniku „stavu nouze“. 66 Zakládací smlouvy vytvořily „ vlastní právní řád“, srov. k tomu např. rozsudek ze dne 5.2.1963, Van Gend en Loose, 26/62, rozsudek ze dne 15.7.1964, Costa v E. N.E.L., 6/64 nebo posudek Soudního dvora ze dne 14.12.1991, 1/91, bod 21. Blíže též Svoboda, op. cit., s. 23-24. 67 Srov. Tomášek, M., Týč, V. a kol.: Právo Evropské unie. Praha: Leges, 2013, s. 375-376. 68 Srov. tamtéž, s. 376. 69 Srov. návrh Komise COM(2015) 286, op. cit., s. 3 a bod 10 preamb. Prvního rozhodnutí. 70 Srov. bod 13 preamb. Druhého rozhodnutí. 71 Srov. čl. 13(1) nařízení Dublin III.

128