SBORNÍK 66 SVOČ 2016

Ze žalobních důvodů tvrzených Maďarskem v žalobě na neplatnost proti Druhému rozhodnutí se nicméně zdá, že shledává za rozporné s čl. 78(3) SFEU takové opatření, jež je k tíži (a nikoliv ve prospěch) členského státu, který se (stejně jako beneficienti daného opatření) rovněž potýká s nouzovou situací ve smyslu čl. 78(3) SFEU 78 . S ta- kovým výkladem čl. 78(3) SFEU se však neztotožňuji. Zaprvé, ze znění předmětného ustanovení podle mého názoru vyplývá pouze to, že přijaté opatření musí být ve pro- spěch takovému (tj. kterémukoliv) členskému státu, který čelí situaci tam vymeze- né – nikoliv, že každé jednotlivé opatření musí být automaticky ve prospěch všech členských států čelících problémům 79 . Zadruhé, aplikace čl. 78(3) SFEU obecně není obligatorní, nýbrž ponechává Radě prostor pro uvážení 80 , zda dočasná opatření (příp. jaká opatření) ve prospěch určitých členských států vůbec přijme. Zatřetí, to, že nou- zové situaci čelí i jiné členské státy než ty, v jejichž prospěch bylo opatření přijato, by nemělo být na překážku použitelnosti čl. 78(3) SFEU. Výklad navrhovaný Maďarskem by přitom vedl k tomu, že by odmítnutí jediného členského státu (jako kupř. zde Maďarska) znemožnilo institut dočasných opatření vůbec využít. Důsledkem by byla buď ztráta efektivity tohoto ustanovení a zmaření jeho účelu, nebo nutnost přijmout opatření i proti vůli některého ze států-beneficientů. V neposlední řadě je třeba upozornit, že Druhé rozhodnutí počítá 81 s tím, že některé členské státy mohou v budoucnu čelit problémům a nebudou schopny se relokace po určitou dobu účastnit. Ze zpráv Komise ovšem nevyplývá, že by Maďarsko (na roz- díl od Švédska a Rakouska) využilo mechanismů podle čl. 4(5) nebo čl. 9 Druhého rozhodnutí a snažilo se docílit dočasného pozastavení svých závazků podle Druhého rozhodnutí. Domnívám se tedy, že i třetí podmínka by měla být v případě jak Prvního, tak Druhého rozhodnutí považována za splněnou. 3.3 Podmínka čtvrtá: dočasnost přijatých opatření Poslední podmínkou stanovenou čl. 78(3) SFEU je dočasnost přijatých opatření. V důsledku toho musí být účinnost opatření časově omezená 82 ; konkrétní možná délka trvání ale stanovena není. Čl. 64(2) SES umožňoval přijmout opatření v maximální délce trvání 6 měsíců . Vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva toto omezení odstra- nila, lze z toho dovozovat, že dočasná opatření podle čl. 78(3) SFEU mohou být delší 78 Viz Maďarsko proti Radě , C-647-15, bod 10, věta druhá: „ Napadené rozhodnutí není […] v souladu s čl. 78 odst. 3 SFEU, protože s požadavkem […], podle kterého lze opatření přijmout ve prospěch členských států dotčených náhlým přílivem státních příslušníků třetích zemí, je neslučitelné opatření, které jednomu z takových členských států ukládá jen povinnosti .” 79 Jinou otázkou je, zda by v konkrétním případě nebylo vyloučení určitého státu z pozice beneficienta v rozporu s cílem, jehož se opatření snaží dosáhnout. 80 Srov. formulaci v čl. 78(3) SFEU: „ Ocitnou-li se jeden nebo více členských států […] může Rada na návrh Komise přijmout […] “, resp. „[…] the Council, on a proposal from the Commission, may adopt provisional measures […] ” a „ […] le Conseil, sur proposition de la Commission, peut adopter des mesures provisoires. ” 81 Viz výše kap. 2.1. 82 Srov. Peers, S.: Legislative Update, op. cit., s. 237.

130