SBORNÍK 66 SVOČ 2016

než 6 měsíců. Takový výklad by odpovídal i současné koncepci celé oblasti azylové politiky, neboť Lisabonská smlouva rozšířila pravomoc EU v této oblasti. 83 Účinnost Prvního i Druhého rozhodnutí je stanovena na 2 roky 84 , u Druhého roz- hodnutí s možností prodloužení až na 3 roky 85 . Délka trvání těchto opatření je tedy sta- novena na čtyřnásobek, resp. šestinásobek původního limitu. Zda je taková délka účin- nosti souladná s ustanovením čl. 78(3) SFEU (Maďarsko argumentuje, že již nikoliv 86 ) či zda již překračuje pravomoc tam stanovenou, je diskutovatelné a záleží na Soudním dvoru, jak předmětné ustanovení vyloží. Podstatné nicméně je, že byť by délka 2 let byla z formálního hlediska stále ještě v mezích „dočasnosti“ ve smyslu čl. 78(3) SFEU, totéž nelze tak spolehlivě tvrdit, přihlédne-li se k obsahu přijatých opatření. První i Druhé rozhodnutí formálně pouze relokují žadatele o azyl, tj. v podstatě přerozdělují nápad žádostí v Itálii a Řecku mezi ostatní („méně vytížené“) členské státy. Relokace se ovšem týká pouze příslušníků těch národností, kterým s nejvyšší pravdě- podobností mezinárodní ochrana přiznána bude. Hranice úspěšnosti je sice nastavena na 75%, ale skupiny osob, jež tuto hranici překračují, mají úspěšnost kolem 90% (největší počet žadatelů přitom pochází ze Sýrie, jejíž příslušníci mají v azylovém řízení dokonce 98% úspěšnost). Z materiálního hlediska se tedy nejedná o přerozdělení ža- datelů a vyřízení jejich žádostí, ale o přerozdělení azylantů se všemi dopady, jež přizná- ní azylu určitým členským státě s sebou nese. Jinak řečeno, ad hoc relokací do jiného členského státu a provedením azylového řízení dopady přijatých rozhodnutí na členské státy ani zdaleka nekončí. Členské státy relokace totiž mezinárodní ochranu většině relokovaných žadatelů skutečně přiznají a spolu se statusem uprchlíka či doplňkové ochrany jim budou následně povinny dát povolení k pobytu na území státu, snažit se je integrovat do společnosti 87 a zajistit jim množství dalších práv – vč. práva na vzdělání, na sociální péči a na zdravotní péči, a to za stejných podmínek jako vlastním státním příslušníkům 88 . Povolení k pobytu a stejná práva budou (až na výjimky) povinny po- skytovat i jejich rodinným příslušníkům, aniž by sami podmínky pro přiznání status uprchlíka či doplňkové ochrany museli splňovat. 89 Osoba se statusem uprchlíka či do- plňkové ochrany má přitom nárok na mezinárodní ochranu tak dlouho, dokud splňuje 83 Lisabonská smlouva kromě jiného v souladu se závěry zasedání ER v Tampere z roku 1999 výslovně stanovila jako cíl „ společnou politiku “ a odstranila ze Smluv omezení v podobě možnosti stanovit pou- ze minimální standardy. Srov. Barnard, C., Peers, S., op. cit., str. 780 a 793-794. Blíže též Peers, S.: Legislative Update , op. cit., s. 219-247. 84 První rozhodnutí bude účinné od 16.9.2015 do 17.9.2017, Druhé rozhodnutí od 25.9.2015 do 26.9.2017. Srov. čl. 13(1)-(2) Prvního rozhodnutí a čl. 13(1)-(2) Druhého rozhodnutí. 85 Srov. čl. 4(5)(2) věta druhá Druhého rozhodnutí – prodloužení lhůty pro relokaci je možné vůči těm členským státům, jimž bylo povoleno dočasně pozastavit relokaci v rozsahu až 30% přidělených žada- telů. Takové státy mají tedy 2 roky na to, aby relokovaly min. 70% přidělených žadatelů (podle toho, na kolik procent kvóty se pozastavení vztahuje) a další rok na to, aby relokovali zbývající žadatele. 86 Srov. Maďarsko proti Radě , C-647-15, bod 2. 87 Viz čl. 34 sm. 2011/95 a bod 34 preamb. Druhého rozhodnutí.

88 Srov. čl. 24-34 sm. 2011/95. 89 Srov. čl. 23(2) sm. 2011/95.

131