SBORNÍK 66 SVOČ 2016

všechny jednotlivé kroky – a to především v případech, kdy lze porušení shledat již v prvním či druhém kroku. 96 Přestože se tento test, ať již ve výše popsané, či modifikované podobě 97 obecně uplat- ní vždy při posuzování dodržení zásady proporcionality a z toho plynoucí platnosti či neplatnosti napadeného unijního aktu, ne ve všech případech je intenzita přezkumu totožná. Soudní dvůr je při posuzování proporcionality zdrženlivý zejména v přípa- dech, kdy dotčenými zájmy nejsou práva jednotlivců, ale obecný nebo státní zájem (jako kupř. národní bezpečnost či ekonomické zájmy státu) 98 , a to obzvláště tehdy, bylo-li při přijímání napadeného opatření nutné činit komplexní posouzení a brát v potaz množství politických, sociálních či ekonomických zájmů. V oblasti legislativní činnosti, kde k takovému komplexnímu posuzování dochází, proto Soudní dvůr při- znává unijnímu zákonodárci širokou posuzovací pravomoc a intenzitu přezkumu sni- žuje. Napadené rozhodnutí je v důsledku toho neproporcionální pouze tehdy, pokud je zjevně nepřiměřené ve vztahu ke sledovanému cíli nebo zjevně překračuje meze Proklamovaným cílem dočasného relokačního mechanismu, zakotveného Prvním a Druhým rozhodnutím, je snížení „tlaku“ na azylové a migrační systémy Řecka a Itálie. 100 Tento cíl je přitom motivován snahou řídit se „ zásadou solidarity a spravedli- vého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy “ 101 , aby se zajistila „ spravedlivá a vyvá- žená účast všech členských států na […] společném úsilí “ 102 . 4.2.1 Způsobilost dosáhnout cíle Relokační mechanismus představený Prvním a Druhým rozhodnutím je poměrně komplikovaný a jeho řádné fungování může čelit mnohým problémům. Zaprvé, přijatý relokační mechanismus sice svoji existenci odůvodňuje zejména kri- tickou situací na vnější hranici 103 a odkazuje na údaje Frontexu 104 , nicméně soustředí se především na přerozdělení žadatelů o azyl (tj. těch, kteří byli řádně evidováni, v Itálii či posuzovací pravomoci , jíž unijní zákonodárce disponuje. 99 4.2 Proporcionalita Prvního a Druhého rozhodnutí

96 Srov. tamtéž, s. 551. 97 Např. posuzování více kroků zároveň. Blíže k tomu tamtéž. 98 Srov. tamtéž.

99 Srov. Tomášek, M., Týč, V. a kol., op. cit., s. 427 a Craig, P., De Búrca, G., op. cit., s. 552-553. 100 Srov. zejm. body 9-14 a 21 preamb. Prvního rozhodnutí a body 11-12 preamb. Druhého rozhodnutí. 101 Viz čl. 80 SFEU, srov. k tomu též body 2-5 preamb. Prvního a Druhého rozhodnutí a návrh Komise COM(2015) 286, op. cit., s. 2-3. 102 Viz sdělení Komise COM(2015) 240, op. cit., s. 4 a návrh Komise COM(2015) 286, op. cit., s. 1. 103 Obě rozhodnutí i jim předcházející návrhy Komise sice zmiňují problematiku počtu podaných žádostí v Itálii a Řecku, nicméně jak vyplývá z dat Eurostatu (srov. Přílohu č. 2), zatížení azylového systému z hlediska počtu vyřizovaných žádostí (a jejich nárůstu oproti roku 2014) není (především v Řecku) podstatně horší než v některých jiných členských státech. 104 Srov. např. bod 13 preamb. Druhého rozhodnutí.

133