SBORNÍK 66 SVOČ 2016

Řecku setrvali a podali tam rovněž i žádost o azyl) 105 . Fungování dočasného relokační- ho systému je proto bezpodmínečně závislé na řádné identifikaci dorazivších migran- tů (zjištění národnosti) a jejich registraci (sejmutí otisků prstů a zanesení do systému Eurodac). Bez řádného plnění těchto povinností na straně Řecka a Itálie tedy mecha- nismus z logiky věci nemůže fungovat. 106 Zadruhé, ačkoliv První i Druhé rozhodnutí počítají s tím, že budou potřeby kon- krétních žadatelů zohledněny 107 , žadatelé o azyl nemají možnost ovlivnit 108 , do které- ho členského státu budou relokováni (nevyžaduje se jejich souhlas 109 ), a je zjevné, že zdaleka ne všichni budou relokováni do kýženého členského státu. Obě rozhodnutí se sice snaží předcházet tzv. druhotnému pohybu žadatelů po EU (až s možností nuce- ného návratu do státu relokace) 110 , nicméně vidina života v ekonomicky bohatší zemi s přítomnou národnostní či náboženskou komunitou může být pro mnohé žadatele příliš silnou motivací 111 . Vzhledem k neúspěšnosti členských států z hlediska vyhošťo- vání příslušníků třetích států z území EU 112 , je navíc sporné, zda se zákaz druhotného pohybu bude skutečně dařit vynucovat. Průběh relokace může mařit rovněž neocho- ta dotčených žadatelů nechat se relokovat do členského státu, do něhož (z různých důvodů) jít nechtějí. Platí totiž, že žadatelé, kteří se řízení o relokaci vyhýbají, „ jsou z relokace vyloučeni “. 113 Zatřetí, efektivitu přijatého mechanismu lze zpochybňovat i ve vztahu k cíli zajistit „spravedlivou a vyváženou účast“ členských států při poskytování mezinárodní ochra- ny. Kupř. Řecko totiž z hlediska počtu podaných žádostí o azyl, spadá mezi méně zatížené státy 114 . Z výše zmíněného vyplývá, že o vhodnosti zvolených dočasných opatření jakožto řešení krize v Itálii a Řecku lze úspěšně pochybovat. Nejeví se totiž jako dostatečně způsobilé dosáhnout proklamovaných cílů – tj. relokovat do 26. 9. 2017 celkem 160 tis. žadatelů, snížit zátěž Řecka a Itálie a zejména nastolit spravedlivé rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy. Tyto závěry podporují i zprávy Komise o dosa- vadním fungování dočasného relokačního mechanismu, neboť do 15. 3. 2016 (tj. 105 Srov. čl. 3(1) a čl. 5(5) ve spojení s čl. 2(b) Prvního a Druhého rozhodnutí. 106 Proto je Komise oprávněna relokaci pozastavit v případě, že by Itálie či Řecko v tomto směru řádně neplnily své povinnosti – srov. čl. 8 Prvního a Druhého rozhodnutí. 107 Srov. bod 28 preamb. Prvního rozhodnutí a bod 34 preamb. Druhého rozhodnutí. 108 Srov. Carrera, S., Guild, E., op. cit., s. 7. 109 Srov. bod 30 preamb. Prvního a bod 35 preamb. Druhého rozhodnutí. Srov. též čl. 5 a contrario. 110 Srov. body 32-34 preamb. Prvního rozhodnutí a body 39-40 preamb. Druhého rozhodnutí. 111 Obdobně Garlick, M.: The road more travelled? Onward movement of asylum seekers and refugees . In: Forced Migration Review č. 51, 1/2016, s. 43 či Veebel, V., Markus, R., op. cit., s. 258-259. 112 Ve 4. čtvrtletí 2015 bylo vymoženo pouze 48 456 rozhodnutí o vyhoštění z celkového počtu 76 783. Úspěšnost vrácení do třetí země tedy byla pouze 63,1%. Srov. zprávu agentury Frontex, FRAN Q4 2015, s. 6. 113 Viz čl. 5(9) věta druhá Prvního a Druhého rozhodnutí. 114 Srov. Přílohu č. 2.

134