SBORNÍK 66 SVOČ 2016

zinárodní ochrany na jiný stát, než který by k tomu podle příslušných legislativních aktů (nařízení Dublin III) měl povinnost. Jsem proto toho názoru, že Rada při vydání Prvního a Druhého rozhodnutí jednala nad rámec pravomoci zakotvené v čl. 78(3) SFEU. I kdyby však právní základ v čl. 78(3) SFEU pro přijetí těchto rozhodnutí použi- telný byl, nemohu se ubránit pochybám o tom, zda přijatá rozhodnutí dodržují zása- du proporcionality. Jednak nejsem přesvědčena o tom, že jsou způsobilá dosáhnout zamýšlených cílů (dosavadní průběh relokačního plánu přitom tyto závěry bohužel spíše podporuje), jednak je diskutovatelné, zda jsou vůbec k dosažení těchto cílů po- třebná. 132 Vzhledem k tomu, že právní řád EU obsahuje směrnici 2001/55, jež byla přijata s cílem reagovat právě na situace tohoto typu, měla podle mého názoru Komise a Radou přednostně zvolit toto, již existující, právní řešení. Je sice pravda, že lze na zá- kladě této směrnice poskytovat oprávněným skupinám osob ochranu pouze po dobu 2 let 133 , 2 roky jsou podle mého názoru nicméně za dané situace relativně dlouhou dobou na to, aby se státy pokusily nalézt trvalejší řešení (kupř. novelizací Dublinu III, příp. samotné směrnice o dočasné ochraně). I dočasný relokační mechanismus je ko- neckonců míněn pouze jako provizorní řešení celého problému a jeho platnost je v zá- sadě plánována na 2 roky. Na rozdíl od něj má však směrnice o dočasné ochraně větší potenciál zátěž azylových systémů skutečně snížit a vyrovnat se s masivním přílivem státních příslušníků třetích zemí, neboť nevyžaduje individualizované azylové řízení. Jako celek se mi tedy jeví jako efektivnější a potenciálně i politicky přijatelnější řešení. I v případě, že by Soudní dvůr takovou argumentaci akceptoval, je však možné, že porušení proporcionality přesto neshledá jako natolik zjevné a závažné, aby dočasný relokační mechanismus prohlásil za neplatný.

132 Obdobně též Slovenská republika proti Radě, C-643/15, bod 6: “ Napadené rozhodnutí je ve zjevném rozporu se zásadou proporcionality, jelikož zjevně není ani vhodné a ani nezbytné k dosažení sledovaného cíle .” 133 Srov. čl. 4 sm. 2011/55.

137