SBORNÍK 66 SVOČ 2016

bránit svá práva soudní cestou bez pomoci právního zástupce. 27 V obou případech Soud zdůvodnil existenci pozitivních závazků principem efektivní ochrany práv garan- tovaných Úmluvou. V pozdější judikatuře však namísto principu efektivity dovozuje Soud pozitivní zá- vazky přímo z čl. 1 EÚLP. Zatímco české jazykové verzi ( „Vysoké smluvní strany při- znávají každému, kdo podléhá jejich jurisdikci, práva a svobody uvedené v Hlavě I této Úmluvy.“ ) nejblíže odpovídá francouzská jazyková verze ( „Les Hautes Parties con- tractantes reconnaissent à toute personne relevant de leur juridiction les droits et liber- tés définis au titre I de la présente Convention“ ), anglická jazyková verze se již výrazně liší („ The High Contracting Parties shall secure to everyone within their jurisdiction the rights and freedoms defined in Section I of this Convention.“ ). 28 Anglická formulace se- cure skutečně naznačuje jistý závazek státu aktivně konat, to samé však nelze dovodit z francouzského reconnaissent . Vzhledem k současnému výkladu čl. 1 by tak přesnějším českým překladem v čl. 1 byl výraz zajistit namísto významově pasivnějšího přiznává . Soud ve své pozdější judikatuře rozvinul pozitivní závazky dokonce tak, aby garan- tovaly sociální práva, například v nedávném případu V. M a další proti Belgii dovo- dil i pozitivní závazek státu poskytnout nemajetným žadatelům o azyl ubytování. 29 Přesto je však rozsah sociálních práv výrazně omezenější než například v české Listině základních práv a svobod, neboť ESLP interpretuje pozitivní závazky spíše restriktiv- ně. Na rozdíl od negativních závazků zde nevyužívá pětistupňový test proporcionality, zkoumající nezbytnost opatření v demokratické společnosti, nýbrž méně přísné hod- nocení, zda byla dosažena spravedlivá rovnováha mezi zájmem jednotlivce a břeme- nem uvaleným na společnost. 30 Zároveň přiznává jednotlivým státům značný prostor pro uvážení ve věcech hospodářské nebo společenské politiky. 31 Mám za to, že dosavadní judikatura k zdravotní péči se dá zařadit do několika kate- gorií úspěšných stížností. Tou první jsou stížnosti směřující na hrubé pochybení lékaře či závažné porušení vnitrostátního práva. Tou druhou jsou stížnosti cizinců, v přípa- dech kdy vyhoštění by ohrozilo jejich přístup k zdravotní péči v míře představují- cí porušení zákazu nelidského zacházení. Poslední a nejzajímavější kategorií je právo na úhradu operace změny pohlaví, což je dle mého názoru jediný případ, kdy Soud přiznal v rámci Úmluvy nárok na poskytnutí konkrétního zákroku. Valná většina stíž- ností dožadujících se poskytnutí zdravotní péče je Soudem odmítnuta jako nepřijatel- ná, případě zamítnuta meritorně. Jak vysvětlím v třetí části, považuji tento zdrženlivý přístup ze strany mezinárodního justičního orgánu za správný. 27 Airey proti Irsku. Rozsudek ESLP. 9. 10. 1979. Stížnost č. 6289/73. 28 Kmec J: Evropská úmluva o lidských právech: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012. str. 83. 29 V. M. a další proti Belgii. Rozsudek ESLP. 7. 7. 2015. Stížnost č. 60125/11. 30 Johansson proti Finsku . Rozsudek ESLP. 6. 9. 2007. Stížnost č. 10163/02, § 34–39. 31 Stec a další proti Spojenému království. Rozsudek Velkého senátu ESLP. 12. 4. 2006. Stížnost č. 65731/01. § 52.

170