SBORNÍK 66 SVOČ 2016

3.2 Hrubé pochybení představující porušení vnitrostátního práva Prvními judikáty k zdravotní péči byly právě případy, kdy vnitrostátní orgány hru- bě pochybily při poskytování zdravotní péče. V případě Byrzikowski proti Polsku do- šlo pochybením lékařů při porodu k smrti matky a těžkému poškození novorozence. Soud shledal porušení procedurálních závazků státu ve vztahu k právu na život, neboť z případu nebyla dovozena trestní ani kárná odpovědnost lékařů a státu tak chyběl efektivní institucionální rámec vyšetřování lékařského pochybení. 37 Podobně přiznal právo na odškodnění stěžovateli, který byl nakažen virem HIV při transfuzi krve, 38 stěžovateli ponechaném na chodbě nemocnice v bezvědomí po dobu 30 hodin 39 nebo matce osoby zemřelé v policejní cele důsledkem neposkytnutí zdravotní péče. 40 Tato rozhodnutí však nepovažuji za součást judikatury k zdravotní péči jako sociálnímu právu. Ve všech těchto případech bylo porušeno vnitrostátní právo. V takovém přípa- dě se již Stát nemůže dovolat převažujícího zájmu společnost, při porušení principu zákonnosti tak stačí stěžovatelům prokázat zásah do práva garantovaného Úmluvou. Soud v tomto případě tedy nestanovil povinnost bezplatně poskytovat zdravotní péči jako takovou, avšak pouze ukládá povinnost ji poskytovat de lege artis a v souladu s vni- trostátním právem. Z tohoto schématu mírně vybočuje případ Panaitescu proti Rumunsku , kde nebylo předmětem sporu pochybení lékaře. V tomto případě bylo neposkytnutí protirakovi- nové léčby vedoucí až k úmrtí stěžovatele bylo shledáno jako porušení práva na život. Zde však Soud vzal v potaz skutečnost, že vnitrostátní orgány porušovaly vnitrostátní právo v situaci, kdy tato léčba byla stěžovateli opakovaně přiznána vnitrostátním soud- ním rozhodnutím. Z tohoto judikátu tak nevyplývá obecná povinnost států poskyto- vat protirakovinovou léčbu, avšak opět pouze povinnost dodržovat vnitrostátní právo. Soud zároveň uplatňuje doktrínu „nejsme čtvrtá instance“ a porušení vnitrostátních zákonů v případech, kdy se nedotkne práv garantových Úmluvou, tak nezakládá po- rušení Úmluvy. 41 3.3 Zákaz vyhoštění Za příklad progresivní, až aktivistické judikatury, v otázce práva na zdravotní péči lze považovat rozhodnutí soudu ve věci D. proti Spojenému království. Stěžovatel trpící AIDS v konečném stádiu měl být vyhoštěn na karibský ostrov Sv. Kryštofa, kde by mu nebyla přístupná potřebná lékařská péče. Britská vláda argumentovala především skutečností, že stěžovatel nemá nárok zůstat v zemi jen za účelem čerpání zdravotní péče, neboť do Británie vycestoval s úmyslem pašovat kokain a kdyby nebyl zadržen a vězněn, v zemi by nikdy nezůstal. Soud však shledal vyhoštění pana D. v rozporu 37 Byrzykowski proti Polsku. Roszudek ESLP. 27. 6. 2006. Stížnost č. 11562/05. 38 Oyal proti Turecku. Rozsudek ESLP. 23. 10. 2010. Stížnost č. 4864/05. 39 Denis Vasilyev proti Rusku. Rozsudek ESLP. 17. 12. 2009. Stížnost č. 32704/04. 40 Anguelova proti Bulharsku. Rozsudek ESLP. 13. 6. 2002. Stížnost č. 38361/97. 41 Garcia Ruiz proti Španělsku. Rozsudek velkého senátu ESLP. 21. 1. 1999. Stížnost č. 30544/96, § 28.

172