SBORNÍK 66 SVOČ 2016

s zákazem nelidského zacházení, neboť na ostrově Sv. Kryštofa by ho čekala bolestivá smrt v nedůstojných podmínkách. 42 Případ D. proti Spojenému království považuji za příklad neúmyslného vytváření judikatury k právu na zdravotní péči skrze judikaturu k jiné problematice, v tomto případě extradiční. Místo toho, aby Soud navazoval na restriktivní judikaturu k zdra- votní péči rozebranou výše, rozhodl se navázat na extenzivní judikaturu v extradičních věcech. Zde Soud aplikuje doktrínu formulovanou v případě Soering proti Spojenému království , ve kterém posuzoval přípustnost vydání podezřelého k trestnímu stíhání do USA, kde hrozilo uložení trestu smrti. Zde se soud zabýval otázkou ratione loci . Zatímco bylo zřejmé, že stěžovateli hrozící „death row phenomenom“ by v daném pří- padě představoval nelidské zacházení pokud by mu byl vystaven v Spojeném království, což ostatně dle britského práva ani možné nebylo, Soud posuzoval, zda se Británie může odpovědnosti zbavit vydáním stěžovatele do USA. Soud v zájmu efektivity práv v Úmluvě zaujal stanovisko, že stěžovatel do USA nemůže být vydán, protože zde exis- tuje reálné riziko, že by byl vystaven zacházení v rozporu s článkem 3. 43 ESLP si však rychle uvědomil možné politické důsledky svého rozhodnutí a od pří- padu D. proti Spojenému království již nikdy zákaz vyhoštění z důvodu závislosti stěžo- vatele na poskytované péče neshledal. V obdobném případě N. proti Spojenému krá- lovství např. vyhoštění povolil, neboť stěžovatelka měla být vyhoštěna do Ugandy, kde je léčba AIDS dostupná, byť za velmi omezených podmínek. Svou předchozí doktrínu omezil na extrémní situace, jakým byl případ pana D., který byl velmi blízko smrti a čelil hrozbě osamoceného bolestivého umírání v nuzných podmínkách bez jakékoliv pomoci. Soud argumentoval, že v daném případě by fyzické a duševní utrpení nebylo důsledkem nelidského zacházení ze strany státních orgánů, nýbrž mělo svůj původ v nemoci a čl. 3 tak nebyl dotčen. Tento přístup, ač snad správný, není konzistentní s předchozím rozhodnutí, ve kterém by utrpení pana D. také mělo původ v nemoci. Jako nevhodný se však jeví podpůrný argument Soudu hrozbou přetížení systémů zdravotní péče. 44 Je nepochybné, že původní rozhodnutí D. proti Spojenému králov- ství mělo nemalé ekonomické důsledky pro členské státy. Tato skutečnost byla jedině umocněna faktem, že veřejné zdravotnictví je v Británii, stejně jako ve většině evrop- ských zemích, financováno příspěvkovým systémem. Jako u ostatních sociálních práv lze tak tvrdit, že jde o systém financovaný odvody z příjmů a založený na solidaritě. Sociální systémy se jen těžko vyrovnávají s povinností poskytovat plnění cizincům, kteří do systému nepřispívali a jsou tak de facto černými pasažéry. Přesto však nelze přehlédnout přesvědčivost disentujícího stanoviska v případu N. proti Spojenému krá- lovství. Soudci správně poukazují, že stěžovatelka namítala potenciální porušení zákazu nelidského zacházení, které by v jejím případě nastalo nedostupností potřebné lékařské péče v Ugandě. Zákaz nelidského zacházení je absolutní a nelze jej vyvažovat ekono- 42 D. proti Spojenému království. Rozsudek ESLP. 2. 5. 1997. Stížnost 30240/96. 43 Soering proti Spojenému království. Rozsudek pléna ESLP. 7. 7. 1989. Stížnost č. 14038/88. § 91. 44 N. proti Spojenému království. Rozsudek Velkého senátu ESLP. 27.5. 2008. Stížnost č. 26565/05.

173