SBORNÍK 66 SVOČ 2016

Oproti námitce dle ust. § 10 čl. I ZSŠ jde v této námitce o jiné věcné vymezení daných námitek. Zatímco ust. § 10 čl. I ZSŠ spočívá výhradně v okolnostech souvise- jících s vyplňováním blankosměnky, ust. § 17 čl. I ZSŠ má rozsah širší. Možnost zjištění, že nový majitel směnky jednal při jejím nabytí vědomě na ško- du dlužníka, může stejně jako v případě zlé víry nebo hrubé nedbalosti při nabývání směnky spočívat na skutečnostech seznatelných ze směnky či ze skutečností seznatel- ných mimo směnku. Dle názoru autora bude možno z obsahu směnky seznat tyto skutečnosti např. ve chvíli, kdy bude směnka obsahovat doložku o existenci smlouvy (jiné hodnotové a jiné doložky etc.), která bude zapovídat převod směnky. Zcela jistě lze z tohoto kon- struktu vycházet ve chvíli, kdy půjde o první převod směnky, složitější potom bude situace v případě dalších převodů. Zatímco první indosatář z dané doložky bude muset odvodit přinejmenším pravděpodobnou existenci dané smlouvy, další indosatáři mo- hou dle názoru autora argumentovat tím, že měli za to, že první indosatář přezkoumal existenci smlouvy a tuto např. neshledal platnou, proto směnku dále převedl. Skutečnosti postavené mimo směnečnou listinu budou obdobné té v předchozí ná- mitce. Především půjde o personální či materiální provázanost indosanta a indosatáře, vědomost o dohodě o zákazu převodu směnky, anebo jiných vlastních vztahů, které by znemožnily vymožení práv ze směnky. Zajímavou otázku řešil ÚS v nálezu sp. zn. IV. ÚS 457/2010. 28 V tomto svém nálezu zrelativizoval samotnou podstatu ust. § 17 čl. I ZSŠ. Stěžovatelkou byla emitována vlastní blankosměnka, která byla poskytnuta jako zajištění pro smlouvu o půjčce uza- vřené mezi stěžovatelkou a prvním majitelem směnky. Remitent následně poté, co stěžovatelka přestala se splácením dané půjčky, směnku v souladu s vyplňovacím prá- vem směnečným doplnil co do údajů směnečné sumy a data splatnosti směnky. Tuto směnku následně první majitel směnky indosoval na indosatáře (pro dokreslení skut- kového stavu nutno poznamenat, že první majitel směnky poskytoval drobné půjčky ve velkém počtu, směnky, které měly zajišťovat dané smlouvy, následně pravidelně převáděl na tohoto indosatáře), který podal návrh na vydání SPR. Tento byl vydán, v řízení o námitkách proti SPR soud prvního stupně SPR ponechal v plném rozsahu v platnosti, jeho závěr podpořil i soud odvolací. Stěžovatelka uváděla, že obecné soudy jí nedaly možnost bránit se kauzálními ná- mitkami s odkazem na ust. § 17 čl. I ZSŠ – ÚS spolu s ústavní stížností podala i návrh na jeho zrušení. Dovozovala dále, že vzhledem k vysoké smluvní pokutě dohodnuté v původní smlouvě o půjčce se jednalo o smlouvu lichvářskou, a proto neplatnou. Poukazovala na to, že poskytovatel půjčky tuto praxi (převodu směnek na indosatáře) provozoval ve velkém množství případů.

28 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/2010. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 3. 2016].

189