SBORNÍK 66 SVOČ 2016

Ústavní soud ve svém nálezu došel k závěru, že ust. § 17 čl. I ZSŠ vychyluje práva ze směnečného vztahu ve prospěch jedné ze stran, následně s odkazem na judikaturu německého nejvyššího soudu uvedl, že k danému ustanovení není nutno přihlížet, především jde-li o vztah profesionála a spotřebitele (odvolání žalobkyně na ust. § 17 čl. I ZSŠ může být v konkrétním případě zneužitím práva). Dále ÚS konstatoval, že praxe poskytovatele půjček při hromadné indosaci směnek na stejný subjekt vzbuzu- je pochybnosti o opravdovém účelu indosace. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek prvního stupně o ponechání SPR v platnosti, zrušil. Na daný nález později ÚS navazuje např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 980/13. 29 Vyvstává nyní otázka, zdali se ÚS rozhodl jít cestou dvojího posuzování směneč- ného práva. Spotřebitele privileguje do té míry, že naprosto popírá význam abstrakt- nosti směnky. ÚS pravděpodobně nechtěl v daném případě brát v potaz, že obchod s cennými papíry, především těmi, které mohou být hůře vymahatelné, je obvyklou praxí a právem aprobovaným předmětem podnikání. Je jenom logické, že se společ- nost specializuje na poskytování půjček, a případné vymáhání plnění následně převede na jinou specializovanou společnost. Jiná situace by samozřejmě nastala, kdyby daná společnost převáděla pouze směnky, u kterých by vzhledem k vlastním vztahům emi- tenta a remitenta nebylo možno tyto bez jejich abstrakce vymoci. Obecné soudy musejí pro své rozhodnutí nabýt praktické jistoty o dané věci, pokud této nemají, rozhodují na základě důkazního břemena, nestačí pouze „vzbuzení po- chybností o opravdovém účelu indosace“. 3.4 Námitka zlé víry nebo hrubé nedbalosti při nabývání směnky – dějství druhé V tomto „druhém dějství“ je pozornost věnována dle názvu shodné námitce jako v kapitole 3.2. Tyto dvě námitky je nicméně třeba rozlišit. Ač pod shodným názvem, jejich obsah je odlišný v obou částech obrany – jak v části nesamostatné námitky, tak i v účincích, které tvrzení a prokázání námitky bude mít. ZSŠ ve svém ust. § 16 čl. I v odst. 1 stanoví legitimační účinek indosamentu, násled- ně pak v odst. 2 stanoví některá specifika pozbytí směnky. Dané ustanovení stanoví, že: „pozbude-li někdo směnky jakýmkoliv způsobem, není nový majitel, který prokáže své právo způsobem uvedeným v odstavci 1, povinen směnku vydat, ledaže ji nabyl ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí“. Chalupa uvádí, že nejde pouze o pozbytí směnky ve smyslu nechtěné skutečnosti. 30 Držbu lze pozbýt i na základě úmyslného jednání. Dané ustanovení ZSŠ dává majiteli směnky pouze omezenou možnost její vindikace. Tato není možná, nenabyl-li ji drži- tel ve zlé víře anebo se při nabývání směnky neprovinil hrubou nedbalostí a zároveň

29 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 19. 6. 2014, č. j. III. ÚS 980/13–1. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 3. 2016]. 30 CHALUPA,2006, op.cit.,s.154

190