SBORNÍK 66 SVOČ 2016

Závěr Cílem této práce bylo zhodnotit kvalitu nesamostatných námitek a určit jejich místo v systému námitek s tím, že bude provedena analýza procesních specifik, která nesamo- statné námitky provázejí. Práce měla nabídnout posouzení konstrukce nesamostatných námitek, výčet těchto nesamostatných námitek a jejich rozbor. Cíle práce byly naplněny. V první části práce – části obecně-procesní – obsažené v kapitolách 1 a 2 bylo pojednáno o některých aspektech směnečné koncentrace, jejíž existence byla živnou půdou vzniku nesamostatných námitek, byl proveden rozbor nesamostatných námitek z hlediska jejich definičních znaků a byl proveden rozbor judikatury týkající se daného tématu, přičemž závěry v ní uvedené byly odmítnuty. V části druhé, kapitole 3, – části zvláštní – následně došlo k rozboru jednotlivých nesamostatných námitek. Závěrem lze konstatovat následující: nesamostatné námitky jako takové by bylo možno takto označit i při jiné procesní úpravě uplatňování práv ze směnek, tato sys- tematizace by nicméně do značné míry ztrácela na důvodnosti - byla by pouze prázd- ným pojmem. Vzhledem k přítomnosti směnečné koncentrace tyto námitky dostávají svého uplatnění – soudní praxe dovodila jako jejich novou kvalitu možnost uplatnění i po zkoncentrování směnečného řízení. Nesamostatné námitky umožňují, v případě jejich tvrzení a prokázání žalovaným, uplatnění obrany, kterou by jinak žalovaný nemohl použít. Lze jenom doufat v to, že se právní (soudní) praxe nebude klonit k postupnému absolutnímu uvolnění používání námitek relativních (z vlastních vztahů kauzálních). Nicméně abyssus abyssum invo- cat, a proto se lze obávat, zdali již soudní praxe, i vzhledem k popsanému zde závěru ÚS v nálezu sp. zn. IV. ÚS 457/10, nevkročila na cestu, z níž není návratu.

193