SBORNÍK 66 SVOČ 2016

Jedním z nejvíce diskutovaných je v tomto ohledu § 1729 odst. 2 OZ, jenž upra- vuje rozsah odpovědnosti 1 za škodu 2 v případě, kdy jedna ze stran ukončí vyjednávání o smlouvě bez spravedlivého důvodu v době, kdy druhá již uzavření smlouvy důvodně očekává. Výklad celého ustanovení § 1729 OZ je velmi zajímavý a zasluhuje si pozor- nost, s ohledem na omezený rozsah se však práce věnuje pouze jeho odstavci druhému. Důvody pro toto mé rozhodnutí jsou následující. Předně jde o pravidlo, jehož výklad je problematický, zároveň však pro praxi klíčový. Přes tyto jeho atributy o něj nicméně dosavadní odborná literatura neprojevuje ani zdaleka takový zájem, který by si zasloužilo, a nevypořádává se s ním dle mého názoru dostatečně. Nadto se domnívám, že na poli rozsahu odpovědnosti v případě ukončení vyjednávání o smlouvě existují v české civilis- tice z komparativního hlediska jisté mezery, o jejichž zaplnění se v práci pokusím. Cílem statě bude tedy zejména výklad pravidla upravujícího rozsah náhrady ško- dy v případě přerušení kontraktačního procesu, které nový občanský zákoník zavádí v § 1729 odst. 2 OZ. A to zejména za použití srovnávací a teleologické analýzy, jež po- může zasadit normu do širšího kontextu smluvního práva a ukáže, z jakých východisek je vhodné při náhradě škody u předsmluvní odpovědnosti vycházet. Opomenuta však nebude ani stávající judikatura Nejvyššího soudu, který se s problematikou potýkal již v režimu předchozí úpravy. Práce si tak rovněž klade za cíl, tuto rozhodovací praxi prizmatem nového kodexu rozebrat a posoudit, nakolik obstojí po rekodifikaci. Práce se nejprve teoreticky vypořádává s pojmem škoda. Následuje stručný exkurz do zahraniční právní úpravy a unifikačních projektů. Ve čtvrté a páté kapitole je pak nastíněno teleologické pozadí rozsahu hraditelné škody. V předposlední kapitole je rozebrána dosavadní judikatura, aby nakonec mohlo dojít k syntéze poznatků a jejich využití při interpretaci samotného § 1729 odst. 2 OZ. 1. Škoda jako následek naplnění § 1729 odst. 1 OZ K tomu, aby mohla být jakákoliv odpovědnost dovozena, je vždy zapotřebí, aby na základě protiprávního jednání vznikla poškozenému škoda. 3 Nejprve je proto důle- žité si vymezit, jaká škoda může poškozenému v případě naplnění podmínek v § 1729 odst. 1 OZ vzniknout. Následující výklad bude věnován škodě ve smyslu materiální 1 Přes změnu koncepce „odpovědnosti“, s níž občanský zákoník z roku 2012 přichází, používám s ohle- dem na práci s dosavadní judikaturou a zahraniční doktrínou pojem „odpovědnost“ ve smyslu sekun- dární (sankční) právní povinnosti. Od pojetí odpovědnosti jako sekundární právní povinnosti se ostatně neodklání ani literatura k novému kodexu – srov. např. Frinta in ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník – Komentář – Svazek I (§ 1 – 654). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, s. 131 nebo Hrádek in ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník – Komentář – Svazek VI (závazkové právo 2. část, § 2521 – 3081). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, s. 861-862. 2 Práce se zaměřuje pouze na náhradu újmy na jmění – škody (§ 2894 OZ), proto používám výhradně tento pojem. 3 ŠVESTKA, J. a kol. Občanské právo hmotné. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s. 381.

197