SBORNÍK 66 SVOČ 2016

povolán k řešení vnějšího vztahu člověka k člověku. 4 K naplnění jeho cíle – jímž není nic menšího než zachování existence lidského rodu 5 – se proto nelze zabývat pouze odosobněnými právními normami, nýbrž je třeba na společenskou realitu pohlédnout širší perspektivou. V první kapitole se proto nejprve pokusím o definici slušnosti a popis jejího vý- znamu v obchodních vztazích. To bude důležité zejména pro pochopení role slušnosti v právu, které se na ni, resp. její projevy, mnohokrát odvolává či ji konkretizuje do zvláštních právních norem. Po tomto objasnění bude možné přistoupit k analýze projevů slušnosti v obcho- dněprávních vztazích. Vzhledem k celkové materii si nekladu za cíl postihnout ve vší úplnosti veškeré projevy slušnosti, ani všechny aspekty rozebíraných institutů. Spíše se chci soustředit na jejich nejvýznamnější rysy a praktické působení v právním životě. Zdůrazňuji navíc, že se zaměřím výhradně na soukromé právo a zejména pak na smluvní vztahy, tedy jen na jednu z dimenzí celého právního systému. Získané poznatky z obou částí mi následně ve čtvrté, závěrečně pojaté kapitole umožní zhodnocení právní regulace de lega lata a zamyšlení se nad návrhy de lege fe- renda . Na samý konec ještě pojednám o limitech právní regulace obecně. Nenárokuji si absolutní správnost těchto úvah, ba právě naopak, předem se omlou- vám za nedodělky či nesrozumitelnosti způsobené celkovou složitostí tématu pře- vyšující mé schopnosti. Uvědomuji si rovněž, že řada postojů zastávaných v této práci – jak ostatně naznačují již prvé dva odstavce – je daná do jisté míry hodnotově (ideologicky). „Netážete-li se mne, co je to slušnost, pak to vím, tážete-li se mne, pak to nevím .“ 6 Slušnost patří mezi tu skupinu pojmů, o jejímž obsahu má většina lidí poměrně jasné představy. Ačkoliv se v základních ohledech příliš neliší, jejich zobecnění do jedné všeobjímající definice se přesto paradoxně jeví jako poměrně obtížné. Podobně tak i snaha o odlišení slušnosti od souvisejících pojmů jako mrav, morálka či etika – tedy termínů užívaných nejen v běžné řeči, ale i v odborných kruzích zcela promiscue . Vysvětlení těchto obtíží zřejmě spočívá v charakteru slušnosti a souvisejících pojmů ležícím přímo na ožehavém rozhraní mezi jedincem a společností, jenž je prostřed- nictvím základní společenské otázky, jak se náležitě chovat, z přirozenosti místem neshod. Rozlišování i definice tak jsou samy o sobě z velké míry arbitrární a spíše 1. Slušnost a její podoby ve společenských vztazích 1.1 Slušnost jako projev sociální dimenze člověka 4 Ostatně je notorietou, že bez existence společnosti neexistuje ani žádné právo. Srov. slavný Cicerův výrok: „Ubi societas, ibi ius“. 5 HURDÍK, J. a P. LAVICKÝ. Systém zásad soukromého práva . Brno: Masarykova univerzita, 2010, s 31. 6 HOUBOVÁ, D. Slušnost a spravedlnost v právu. In: Slušnosť v práve : II. Lubyho dni : konferencia s me- dzinárodnou účasťou . Bratislava : Nadácia Štefana Lubyho, 1993, s. 77.

220