SBORNÍK 66 SVOČ 2016

sociálního cítění, které se u opovědníků projevovalo v dobách husitských válek jejich účastí v bitvách na straně husitů. Komparativní práce s týmiž instituty mimo české prostředí dosud z pera českých právních, i neprávních, historiků, nevzešla. Snad se tak časem stane. Tato práce se o to sice částečně pokouší, ale vzhledem k účelu, ke kterému byla sepsána, neskýtá příliš prostoru, aby tak bylo učiněno do hloubky. Proto jako komparativní prameny po- sloužily ty, jež jsou všeobecně známy a jsou zejména z období ranného až vrcholného (méně již pozdního) evropského středověku. Pro zdůraznění proměny záští ve smyslu nepřátelství byly právní památky ranného středověku (z oblasti tzv. barbarských zákoníků) použity proto, že v nich nacházíme původní význam svémoci – záští. Naopak, pozdněstředověké právní památky již byly použity minimálně, neboť jsou vesměs koncipovány jako normy, jež opověď zakazují a nikterak z nich nevyplývá opovědní praxe. Přes jednotlivé opovědi jak v rovině teoretické – zoběcňující, práce obsahuje i odka- zy na konkrétní důkazy a to nejen z právních památek, ale z listů mezi jednotlivci, jak říšské provenience, tak z prostředí českého středověku. Snad proto může práce v celku více působit jako dílko historické, než-li právnické, avšak je to jen na první pohled, jelikož pouze na historickém pozadí bylo možné objevit proměnu opovědi ve smyslu právního institutu v institut spíše politický či ekonomický. Z metodologického hlediska je práce spíše určitou sondáží do problematiky, než prosopografií (v dnešní historické vědě sice tolik oceňovaná, leč v historickoprávních pracích dosud málo využívaná metoda zřejmě proto, že je časově náročná a také vyža- duje náročnější práci s prameny, které jsou často rozdílného charakteru). Jak Jiří Stočes ve svém článku o využití prosopografie konstatuje, … „představuje prosopografický pro- jekt práci nikoli pro jednotlivce či týmy, ale pro celé ústavy, a to na desetiletí. “ 15 Opovědní války českého středověku Opověď jako termín, známý po celý středověk, se v přeneseném smyslu užívá i dnes. Internet je plný „opovědí“. Co však dnes toto slovo znamená? Má stejný význam, jako mělo ve středověku? Po přečtení několika nadpisů těchto stránek s„opověďmi“ je zřej- mé, že se jedná o „odpovědi,“ čili reakci na něčí názor, zejména v negativním významu, tedy jako nesouhlas s předchozím tvrzením. 16 Moderní pojetí tohoto institutu tedy jen velmi vzdáleně připomíná jeho původní význam. 15 BOROVIČKOVÁ, Jana – STOČES, Jiří. Nové metody – prosopografie . In: Studie a články. K d ě j i n á m vědy a vědeckých institucí. Praha 2002 (Práce z archivu akademie věd A/7), s. 47 – 61, s. 59. Na toto téma též např. NODL, Martin. Středověká prosopografie j a k o metodická inovace . In: VIII. sjezd českých histori- ků (Hradec Králové 10. – 12. září 1999), ed. Jiří Pešek, Dolní Břežany 2 0 0 0 , s. 146 – 149. 16 Např. ŠTĚTINA, Jaromír. Opověď senátora Štětiny na článek senátorky Gajdůškové. In: Http://ja- romirstetina.cz/ [online]. [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://jaromirstetina.cz/opoved- senatora- -stetiny-na-clanek-senatorky-gajduskove/ nebo Reakce na opověď NSZ ve věci Otevřeného dopis Unie obhájců ČR nejvyššímu státnímu zástupci. Http://www.uocr.cz/ [online]. [cit. 2016- 03-30]. Dostupné

482