SBORNÍK 66 SVOČ 2016

Lex Ribuaria , kde se nepřátelství (faida), čili jinak záští, váže zpravidla na usmrcení člověka, přičemž prostistrana bere právo do svých rukou a svémocí se snaží viníka po- trestat, ale ne za usmrcení samotné, nýbrž zato, že nezaplatil wergeld a jelikož neutekl, lze proti němu vést záští. Nejde tedy přímo o opověď, ale skutečně o reziduum velmi starého institutu svázaného s krevní mstou, nebo jako je tomu v Ediktu Rotharovu, faida se požívala i v souvislosti s poraněním. 100 Toto, z dnešního pohledu, protiprávní jednání, bylo legální. Jako možná náhrada za upuštění od páchání škody protistraně pak bylo finanční odškodnění. 101 V této fázi lze na záští skutečně možné nahlížet jako mimosoudní narovnání. Ovšem v dobách vrcholného středověku se toto pojetí zcela změnilo a formu mimosoudního narovnání v záští najdeme mnohdy jen okrajově. S rostoucím množstvím nepřátelství, čili záští, které svůj vrchol doznalo na přelomu 10. a 11. století, začala vznikat myšlenka Míru božího, Pax Dei. To jsou slova, která ve středověkém myšlení obsahovala něco víc, než jen konec válek a zabíjení. Pro teh- dejší nazírání totiž mír znamenal také řád. Konec chaosu, fungování pravidel, existenci práva. Dokonalá obec, to byl především nebeský Jeruzalém s jeho visio pacis . Možná právě pro tuto vizi to byl zejména vyšší klérus, který jako první přišel s představou božího míru na zemi, jako předstupněm pozemského ráje. Neboť světská šlechta byla až příliš oddána prosazováním svého práva prostřednictvím potestas , moci. 102 Snad nebude příliš od věci si uvědomit, že myšlenka všeobecného míru a učinění přítrže drobným osobním válkám urozených, vznikla na půdě nově vznikající středo- věké Francie, kde šlechta se svými téměř nedobytnými hrady, tvořila zázemí pro tyto osobní války, kterým jsme v českém prostředí začali říkat záští, či opovědní války až o několik století později. Právě na prahu tisíciletí totiž ve Francii, kdy panuje slabý král, kulminuje svémoc urozených, která se nezdráhala napadat též majetky církevní. Myšlenka či spíše visio pacis dostala též konkrétnější podobu v roce 1023 z podnětu dvou mocných mužů, Jindřicha II. a Roberta Zbožného v Ivois. 103 Do té doby byla pouze proklamována na sněmech v Limoges, Narbonne, Le Puy a Anse u Lyonu v letech 989–994. 104 Zde byl Boží mír chápán jen jako dočasný, trvalý mír totiž měla nastolit světská moc jako mír královský. 105 100 Monumenta Germaniae historica (dále jen MGH). Lex Frisionum . Tom XII. Ed.: Karl August Eckhardt, Hannoverae 1982, s. 39. MGH V/2, s. 301, MGH III/2, s. 151. MGH II. s. 20. 101 WILDA, Wilhelm, Eduard. Geschichte des deutschen Strafrechts: Das Strafrecht der Germanen. Schwetschke 1842. 997 s., s. 193. 102 DUBY, Georges. Tři řády, aneb, představy feudalismu . Praha: Argo, 2008. Historické myšlení. ISBN 9788072039661. 400 s., s. 34. 103 GERGEN, Thomas. The Peace of God and its legal practice in the Eleventh Century . In: Cuadernos de Historia del Derecho. Vol. 9 (2002). ISSN: 1133-7613. s. 11. 104 GERGEN, The Peace of God, s. 20-22. 105 DUBY, Tři řády , s. 37.

494