SBORNÍK 66 SVOČ 2016

mezi manžely se nachází i v dalších ustanoveních o právech a povinnostech mezi re- gistrovanými partnery, vyjma důvodové zprávy k § 13, která spíše odkazuje na vztah mezi druhem a družkou, o tomto ustanovení však bude pojednáno níže (viz kapitola Diskriminace a zásah do základních lidských práv ). Na základě práv a povinností, kte- ré mezi registrovanými partnery jsou, je možné per analogiam (k ustanovením upra- vujícím manželství) dojít k závěru, že registrované partnerství stejně jako manželství vzniká minimálně za účelem vzájemné podpory mezi partnery. Zánik registrovaného partnerství je pak téměř totožný se zánikem manželství, a to dle § 14 z. č. 115/2006 Sb., soudním rozhodnutím, prohlášením jednoho z partnerů za mrtvého či jeho smrtí. Je tedy obtížné určit, zda se dá registrované partnerství přirovnat k manželství, avšak s určitým odstupem lze připustit paralelu mezi těmito instituty, která je mezi nimi viditelná více, než mezi registrovaným partnerstvím a konkubinátem, a to v účelu vzniku, stabilitě, souhlasném projevu vůle, vzájemnými právy a povinnostmi, v obou případech se jedná o úpravu osobního statutu a navíc i vzhledem k majetkovým prá- vům (vyjma výše zmíněného SJM). V otázce adopce dětí však k tomuto institutu je přistupováno stejně jako k heterosexuálnímu partnerství. Toto tvrzení podepírá i judikatura ESLP a dalších evropských institucí. Prvním příkladem je rozsudek ve věci C-267/06, Tadao Maruko v. Versorgungsanstalt der deutschen Bühnen . V něm odpovídal Soudní dvůr na předběžnou otázku týkající nároku na vdovecký důchod německého občana (pan Maruko) po svém zemřelém partnerovi. Tento případ se vztahuje k otázce rovného postavení mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím, přitom však přesahuje do práva pracovního. Skutkový stav lze ve stručnosti shrnout následovně. Pan Maruko žil se svým partnerem v re- gistrovaném partnerství, tento partner byl pojištěn u Zaopatřovacího ústavu němec- kých divadelních scén. Po smrti svého partnera (rok 2005) si pan Maruko zažádal o vyplacení vdoveckého důchodu, tato žádost však byla zamítnuta, a to z důvodu, že takováto dávka není poskytovaná registrovaným partnerům, ale jen pozůstalým man- želům. Německý národní soud se obrátil na Evropský soudní dvůr (dále jen: „ ESD“ ) s předběžnou otázkou, zda takovéto ujednání není diskriminací na základě sexuální orientace. ESD se nejprve zabýval otázkou, zda lze na daný případ vztáhnout směrnici Rady 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, 24 přitom došel ke kladnému závěru. V otázce diskriminace na základě sexu- ální orientace pak došel k následujícímu výroku: „Článek 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2000/78 brání takové právní úpravě, jaká je předmětem původního řízení, podle které pozůstalému registrovanému partnerovi není po smrti jeho partnera vyplácena pozůstalostní dávka odpovídající pozůstalostní dávce poskytované pozůstalému manželovi, ačkoli ve vnitrostátním právu registrované partnerství staví osoby téhož pohlaví, pokud 24 Úřední věstník Evropské unie. In: Strukturalni-fondy [online]. Brusel, 2000 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://www.strukturalni-fondy.cz/getmedia/34ea74af-78ae-4da3-ab7a-b765844c4a7a/Smernice- Rady-2000_78_ES-ze-dne-27-11-2000_kterou-se-stanovi-obecny-ramec-pro-rovne-zachazeni-v-za- mestnani-a- povolani.pdf?ext=.pdf, 05/sv.4, str. 79 a násl.

59