SBORNÍK 66 SVOČ 2016
rodiče. Pěstounství zaniká zejména dnem nabytí plné svéprávnosti či dovršením zle- tilosti. 55 Z toho vyplývá, že mezi pěstounem a dítětem svěřeným do pěstounské péče po jejím skončení zanikají právní vztahy vznikající pěstounstvím, tudíž dítě, které žilo v pěstounské péči, nemá nárok např. na dědictví. Výhodou i nevýhodou tohoto insti- tutu je, že zde biologičtí rodiče mohou kdykoliv zažádat o navrácení dítěte do jejich péče. Přitom ale soud musí přihlížet k zájmu dítěte, tedy k tomu, kde bude mít nejlepší zázemí, výchovu, zkrátka k tomu, kde o něj bude nejlépe postaráno, tedy dítě nebude strádat ani po fyzické ani duševní stránce. Tento institut ani dětem ani pěstounům ne- přináší příliš vysokou právní stabilitu. Právě umožnění pěstounské péče registrovaným partnerům by se s určitým odstupem (jelikož zde není vytvářena rodina v pravém slova smyslu) dalo považovat za prostředek realizace práva na rodinný život. Na druhou stra- nu je nutné podotknout, že vzhledem k určité míře nestability, která zde stále pro pěs- touny je, a vzhledem k omezeným rodičovským povinnostem, resp. právům vůči dítěti a povinnostem dítěte k pěstounům, lze diskutovat, zda by toto právo bylo takovýmto způsobem naplněno. V případě smrti pěstounů dochází k tomu, že dítě zůstává neza- opatřeno z hlediska majetku, jelikož zde není žádný právní titul, na jehož základě by dítě mohlo po svých pěstounech dědit (vynecháme-li možnost závěti či jiného institut, vycházíme čistě z hlediska dědění ze zákona). Ke stejné situaci dochází v případě do- vršení jeho zletilosti či ukončení pěstounské péče z jiného již výše uvedeného důvodu. Nyní bude pojednáno o samém institutu osvojení. Současná právní úprava, tedy zákon č. 115/2006 Sb., zakazuje, aby registrovaní partneři osvojili dítě z ústavu či aby druhý z partnerů osvojil biologického potomka svého partnera. Právní úprava nezakazuje, aby si dítě z ústavu osvojil jedinec, který je homosexuálně orientovaný, a aby jej vychovával, byť bude žít nesezdaně ve společné domácnosti s jinou stejně orientovanou osobou, která se tudíž bude na výchově podílet. Ale stejný jedinec, který bude registrován, se osvojitelem stát ze zákona nemůže. Tato právní úprava je mini- málně nelogická. Proč stejný jedinec, který se registroval se svým partnerem, a tím tedy zvýšil i pravděpodobnost stability partnerství, a který je v homoparentní rodině 56 schopen vytvořit rodinné prostředí, nemohl osvojit? Protože pokud dojde k osvojení dítěte v době, kdy partner například žije se svým partnerem bez registrace ve společné domácnosti, podílí se na výchově dítěte i druhý partner. Pro osvojence se nic nezmění ani ve chvíli, kdyby se tito dva partneři registrovali. Ve chvíli, kdy nově registrovaný partner bude vychovávat osvojené popř. biologické dítě svého partnera, nemá k němu 55 K zániku dochází i tehdy, když jsou splněny podmínky § 969 NOZ „..dojde-li k podstatné změně poměrů nebo k neshodě mezi rodiči a pěstounem v podstatné záležitosti týkající se dítěte, může dítě, rodič nebo pěstoun navrhnout soudu změnu práv a povinností, zrušení pěstounské péče, nebo jiné rozhodnutí.“ 56 „ Homoparentální rodina jako pojem vychází právě z homoparentality jako homosexuálního rodičovství. Homoparentální rodina je pak model rodiny, v níž jsou děti nebo dítě vychovávány homosexuálními ro- diči. Jedná se o pojem, jež jasně vystihuje homosexualitu rodičů, přičemž současně implikuje rodičovství .“ (KATEŘINA, Burešová. Homoparentalita v aspektech práva . Brno, 2013. Dostupné také z:
71
Made with FlippingBook