SBORNÍK 66 SVOČ 2016

téměř žádná práva a povinnosti. Takovýto partner je v postavení partnera svého biolo- gického rodiče. Vytváří se zde určitá právní nejistota pro dítě, jelikož v případě, že by došlo ke smrti osvojitele, resp. biologického rodiče (za situace, že by druhý biologický rodič nemohl či nechtěl dítě do své péče), mohlo by dojít i k situaci, že by se dítě dosta- lo např. do dětského domova. Je však velmi pravděpodobné, že by v takovém případě český soud rozhodl, že opatrovníkem bude druhý z partnerů, tudíž by mohl vychová- vat dítě sám, popřípadě by nebránilo nic tomu (až na složitý proces), aby se stal ná- sledně i osvojitelem dítěte (viz § 843 NOZ, opětovné osvojení osvojence). K tomu lze dojít per analogiam ke komentáři k § 800, 57 kde je řečeno, že „ Za manžela, tedy nikoli za osaměle žijící osobu, je třeba považovat i pozůstalého manžela po rodiči dítěte“ . Nelze tedy hovořit o tom, že by vždy nastala situace, kdy by dítě bylo z rodiny vytrženo. Podobný problém vytváří tato úprava ve chvíli, kdy by se dítě dostalo do nemocnice či by bylo nutné svolení rodiče či osvojitele k zákroku (např. lékařskému) a ten by byl např. na služební cestě, během té doby by se o dítě staral druhý z partnerů, který by však takový souhlas udělit nemohl. Dalším důsledkem, který z této právní úpravy vzniká, je skutečnost, že dítěti je „upřena“ možnost na projev vůle, ke kterému by mělo být přihlíženo. Za situace, že by pěstouni požádali o osvojení dítěte staršího 12 let. 58 Homoparentní rodiny jsou schopny dle výzkumů vytvářet rodinné prostředí, tedy dítě může být se svými dvěma tatínky či maminkami spokojené, přesto však nebude moci být jimi osvojeno, byť by si to výslovně přálo. Zákaz adopce těmito páry je pro to, aby byl zachován tradiční model rodiny, který by byl v případě povolení osvojení registrovanými partnery narušen. Avšak otázkou je, zda k jejímu narušení nedochází i v současné době, když dítě de facto v homoparentní rodině vyrůstá, ať už v pěstounské péči či u svého osvojitele, který vede společnou domácnost se svým neregistrovaným partnerem, kde na dítě dopadá stejný vliv co do vzorců chování a rozdělení rolí matka a otec . Navíc současná úprava dává možnost obcházet ji, a to tak, že homosexuální (ať re- gistrovaní či neregistrovaní) partneři si biologickou cestou pořídí dítě, které následně mohou získat do své péče – např. tím, že druhý biologický rodič nebude schopen dítě zajistit či o něj nejeví zájem. Tedy mohou jej vychovávat. Stejný problém, možná pak o to větší, vznikne ve chvíli, kdy bude přijata novela tohoto zákona. Jelikož přesně takto vzniklé děti budou moci být osvojeny druhým z partnerů, což rozhodně není cíl zákonodárce. Stejně tak, avšak již bez možnosti obcházení novely může docházet k situaci, že před tím, než se partneři registrují, si jeden z nich, popřípadě oba – každý zvlášť – osvojí dítě a následně se bez překážky registrují. Jediný, kdo na tom může být následně „omezen“ či poškozen na svých právech je právě ono osvojené či biologické dítě, a to z výše uvedených důvodů. Je tedy těžké zvolit mezi tím, zda se zachová tradič-

57 Občanský zákoník: komentář . Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-369-2., str. 349. 58 Právě od 12 let je možné přihlédnout k přání dítěte.

72