SBORNÍK 66 SVOČ 2016

volává četné diskuze, zda není v rozporu s ústavním pořádkem, zejména pak s LZPS. Je možné důvodně uvažovat nad zásahem do práva na soukromý a rodinný život a dále také do práv dítěte, konkrétně pak do práv majetkových a dědických. Nejvíce je řešena otázka diskriminace z důvodu sexuální orientace. Právě otázku diskriminace v kombinaci se zásahem do práva na soukromý a rodinný život řeší četná judikatura, se kterou jsme se v práci seznámili a došli jsme k závěru, že velmi záleží na právní úpravě daného státu, proto danou judikaturu nelze s přesností aplikovat na stát, kde existuje jiná právní úprava osobního statutu homosexuálů. Dle názoru autorky je těžké dojít k jednotnému závěru v této problematice, jelikož LSPS sice přiznává právo na rodinný život, avšak to neznamená, že přiznává právo na adopci. Opačný názor však autorka zastává v otázce diskriminace na základě sexuální orienta- ce, ke které dle jejího názoru jednoznačně dochází. Nesouhlasně pohlíží i na argument podporující zákaz adopce − například ze strany podporovatelů petice proti novele zá- kona. Tímto argumentem je, že homosexuálové, potažmo registrovaní partneři nejsou schopni vytvářet rodinné prostředí, navíc dle jejich názoru si děti nedokážou správně uspořádat rodinné role, pokud budou vyrůstat v homoparentní rodině. Avšak k tomu, že dítě vychovávají dva jedinci stejného pohlaví, dochází zcela běžně. Pokud spolu partneři nejsou registrováni, nic nebrání tomu, aby si jeden z nich dítě osvojil a vycho- vával ho se svým partnerem ve společné domácnosti, stejně tak v případě pěstounské péče, kterou zákon dovoluje. Podle autorčina názoru, tak účel, za nímž je zákaz adopce oběma partnerům ustanoven, není naplněn. Omezená práva a povinnosti, která k dí- těti má druhý partner, reps. oba, jedná-li se o pěstounství – oslabuje i právní jistotu dítěte a jeho vztahy k rodině, v níž žije. Další otázkou je, zda lze vůbec hovořit o rodině, podle autorčiných závěrů ano, byť ne zcela, jelikož na základě judikátu Schalk a Kopf vs. Rakousko jsou homosexuální páry schopny vytvářet rodinné prostředí, přesto se však nejedná o tradiční model ro- diny. Návrh novely lze tedy považovat za jistý kompromis mezi adopcí dítěte z insti- tucionální péče a osvojením biologického dítěte partnera. Navíc právní úprava, která by povolila adopci registrovanými partnery, by byla pro dítě co do jeho práv (dědictví, rodinné vztahy – z toho plynoucí práva a povinnosti mezi příbuznými) přijatelnější a nepoškozovala by jej. Na otázku zda registrované partnerství je rovno manželství, či běžnému heterose- xuálnímu partnerství, lze odpovědět, že ani jedno, ani druhé není zcela správně. Je to institut kombinující jejich prvky, částečně se tedy blíží k partnerství, v jiných otázkách je řešeno stejně jako manželství, avšak dle autorčina názoru jej lze spíše připodobnit k hodnotám a významu manželství, třeba jen pro to, že oba instituty upravují statuso- vou otázku a vytváří podobná práva a povinnosti mezi partnery. Závěrem je nutné poznamenat, že v povolení adopce registrovaným partnerům by neměl být primárním cíl spatřován v rozšíření práv další menšiny, ale ve snaze zajistit dětem, které nemají rodinu, aby byly vychovávány lidmi, byť homosexuálně orien-

76