SBORNÍK 66 SVOČ 2016

2. Svoboda slova 2.1 Teoretické koncepce svobody projevu

Před posuzováním problematiky nenávistných projevů, které jsem definoval výše, je také nejprve potřeba věnovat pozornost svobodě slova jakožto základnímu lidskému právu, se kterým se nenávistné projevy nejčastěji dostávají do střetu. Svobodný projev je uznáván jako jedno z nejdůležitějších základních práv každého jedince v demokra- tické společnosti. Je tomu tak proto, že svobodný projev, jako výsostné politické právo, vystupuje do popředí nejčastěji jako subjektivní základní právo. To plní svou negativní funkci - chrání před zásahy ze strany veřejné moci (státu), byť k nim dojde zprostřed- kovaně, a to rozhodnutím obecných soudů. 7 Existuje mnoho koncepcí funkce svobody slova, avšak cílem této práce není jednot- livé koncepty zevrubně komentovat. 8 Pro získání alespoň nějakého výchozího teore- tického základu zmíním současnou teorií nejčastěji rozeznávané tři základní koncepce funkce svobody slova v moderní společnosti: 1) svoboda projevu jako hledání pravdy na „volném trhu myšlenek“ (argument pravdy), 2) svoboda projevu jako prostředek seberealizace a autonomie jednotlivce (argument seberealizace), a 3) svoboda projevu jako prostředek participace na věcech veřejných a formování politické vůle (argument demokracie). 9 Všechny tyto koncepce jsou dle mého názoru velmi relevantní v kon- textu posuzování střetu svobody slova a regulace nenávistných projevů a všechny tyto Nyní se díky získání obecných teoretických východisek pokusím nastínit proble- matiku střetu svobody slova a nenávistných projevů. Otázka, zda nenávistné projevy spadají pod svobodu slova, je pro tuto práci zcela zásadní. 2.2.1 Evropské pojetí V evropském kontinentálním pojetí základních lidských práv a svobod nejsou nená- vistné projevy v zásadě chráněny. Tento fakt je podmíněn zejména evropskou historic- kou zkušeností s totalitními režimy, které flagrantně zneužily prostředků demokracie k získání moci, přičemž demokracie sama tomuto vývoji nedokázala vzdorovat. Díky této zkušenosti se v kontinentální právní kultuře vyvinul koncept obranyschopné de- 7 WAGNEROVÁ, E., ŠIMÍČEK, V., LANGÁŠEK, T., POSPÍŠIL, I. a kol. Listina základních práv a svo- bod: komentář . Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 427 8 Viz. např. BARTOŇ, Michal. Svoboda projevu: principy, garance, meze . Praha: Leges, 2010, s. 11-25 9 GARVEY, J. H.; SCHAUER, F. F. The First Amendment: A Reader . Eagan: West Publishing, 1996, s. 35-125. 10 Molek ještě zmiňuje čtvrtý argument, a to argument obecné favorizace svobody, který je „ založen na předpokladu, že stát nemá legitimní právo omezovat a kontrolovat jednání svých příslušníků , pokud toto jednání nepůsobí újmu ostatním (viz čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). U svobody projevu se pak uvedená zásada projevuje tím, že tato svoboda nemá být omezována, pokud se nedostane do střetu s jiným právem chráněným zájmem.“ Viz. MOLEK, Pavel. Politická práva . Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 33 argumenty budou prostupovat celou prací. 10 2.2 Svoboda slova vs. nenávistné projevy

85