SBORNÍK 66 SVOČ 2016

dobně jako jakákoliv jiná forma svobody slova. 21 To na druhou stranu částečně vyvrací Nunziato, který si kriticky všímá, že několik na první pohled klasických „veřejných fór“ (jako například internetový přístup poskytovaný americkými knihovnami) nespa- dá pod ochranu 1. Dodatku. 22 2.3.1 Regulace internetových nenávistných projevů S rozšířením pole působnosti svobody projevu se však rozšířilo i pole působnosti pro nenávistné projevy. Nenávistné projevy se staly lehce šiřitelné a tak snadno dostupné, že se zákonitě muselo změnit i jejich právní vnímání. Mnozí lidé díky pocitu anonymi- ty, nízkých nákladů a pocitu nepostihnutelnosti začali vnímat internet jako médium, kde můžou šířit nenávistné komentáře bez jakýchkoliv restrikcí. Další lidé takovýto přístup následují. Avšak na rozdíl od mluvených projevů či jiných forem projevu, ne- návistná rétorika se může stát navždy nedílnou součástí prostředí, ke kterému mají přístup miliony lidí a ve kterém musí žít i zranitelné menšiny. 23 Je zdokumentováno, že rasistické organizace a jedinci, stejně jako teroristické organizace používají internet, aby šířili svoji propagandu nebo rasistické názory. 24 To jen potvrzuje skutečnost, že ani internet se bez regulace nenávistných projevů neobejde. Regulace nenávistných projevů se řídí danou právní úpravou v jednotlivých státech. Obecně přichází v úvahu postih autora projevu jak v režimu občanskoprávním, tak v režimu správněprávním a trestněprávním. V jednotlivých případech hraje zásadní roli zhodnocení konkrétních skutkových okolností včetně skutečného smyslu uživa- telova jednání. Zatímco šíření dětské pornografie v zásadě posoudíme jako trestnou činnost, nenávistné radikální komentáře cílené vůči určité skupině si vyžadují zevrub- nější rozbor. 25 Ovšem jak zmiňuje James Banks, existují i jiné zbraně v boji proti ky- bernetické nenávisti jako například autoregulace poskytovatelů internetových služeb, filtrovací nástroje, monitoring samotnými uživateli 26 a zejména vzdělávání uživatelů o jejich právech a povinnostech na internetu. 27 Problematika hate speech se tedy netýká pouze jednotlivců a jejich subjektivního prá- va na svobodný projev, ale značně se dotýká i vlastníků medií, na kterých je nenávistný obsah ukládán. Provozovatelé jednotlivých internetových služeb mohou nést za nená- vistný obsah odpovědnost, i když sami projev nenávisti nevytvořili. To v přelomovém 21 SANGSUVAN, Kitsuron. Balancing Freedom of Speech on the Internet Under International Law. North Carolina Journal of International Law [online]. 2014, vol. 39, no.3, s. 701-755 22 NUNZIATO, Dawn C. Virtual freedom: net neutrality and free speech in the Internet age . Stanford, California: Stanford Law Books, 2009, s. 77 23 DELGADO, Richard. HATE SPEECH IN CYBERSPACE. Wake Forest Law Review [online]. 2014, vol. 49 , no. 2, s. 319-343 [cit. 2016-02-29]. 24 AKDENIZ, Yaman. Racism on the Internet . Strasbourg: Council of Europe Pub, 2009, s. 12 25 SOMMEROVÁ, Klára. Když internetový komentář překročí hranici. Právní rozhledy . 2015, roč. 23, č. 20, s. 701 26 například využití tzv. hotlines pro nahlášení nevhodného obsahu 27 BANKS, James. European Regulation of Cross-Border Hate Speech in Cyberspace: The Limits of Legislation. European Journal of Crime, Criminal Law [online]. 2011, vol. 19, no. 1, s. 11 [cit. 2016-02-29].

88