SBORNÍK 66 SVOČ 2016

obranyschopné demokracie a platných principů, které uplatňují v běžném rozhodová- ní o „klasických“ svobodných projevech. 5. Internetová hate speech v judikatuře ESLP S ohledem na rozsah práce nyní již krátce zmíním několik rozhodnutí ESLP, protože jak známo, judikatura ESLP je pro naše právní prostředí zcela zásadní. Jako přelomový judikát lze označit již výše zmíněné rozhodnutí ve věci Delfi AS proti Estonsku, ve kterém ESLP deklaroval možnost odpovědnosti provozovatelů in- ternetových služeb za nenávistné výroky. Ohledně hate speech obecně se ESLP vymezil vůči liberálnímu přístupu USA 54 a jasně potvrdil, že hate speech nespadá pod ochranu čl. 10 Úmluvy. 55 Nicméně je nutné podotknout, že i ESLP nepřestává uznávat výsost- nost svobody slova jako politického práva, které může být omezeno jen v případech v demokratické společnosti nezbytných, což například prokázal ve věci Erbakan proti Tureck u. 56 I když je judikatura ESLP ve vymezení hranice svobody slova pro národní soudy užitečným a velice podnětným zdrojem, na judikát, který by se přímo zabýval nená- vistnými projevy na sociálních sítích, si ještě budou národní soudy muset počkat. Role ESLP v této problematice je však principiální s ohledem na mezinárodní rozměr po- stihování nenávistných projevů na internetu a sociálních sítích. Jaký národní soud by měl mít právo posuzovat povahu nenávistného projevu, který by byl například napsán uživatelem z České republiky avšak na německou facebookovou skupinu? To je jedna z mnoho otázek, které jsou spojeny s internacionální povahou internetu a sociálních sítí, k jejímuž řešení by ustálená judikatura ESLP mířící ke sjednocování jednotlivých pří- stupů národních států k problematice nenávistných projevů na internetu mohla dospět. Závěr Ve své práci jsem se nejprve pokusil definovat pojem hate speech , který jsem pak zasadil do kontextu vnímání svobody slova na internetu. Rozdílné přístupy k regulaci svobody projevu obecně jsou viditelné i v prostředí internetu, kde mezi sebou tato odlišná pojetí mohou rezonovat o poznání více, než to bývá zvykem u jiných forem. Zvlášť se to potom ukazuje na problému absence mezinárodní úpravy při řešení kon- fliktů, které překračují hranice národních států. Otázkou ovšem je, zda je vůbec možné na takovouto mezinárodní úpravu aspirovat a zda by to vůbec bylo žádoucí. Po uvedení obecných teoretických základů jsem se ve druhé části práce věnoval kon- krétním formám projevů nenávisti na sociální síti Facebook. Nastínění obecné politiky 54 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 2. 2003.Refah Partisi proti Turecku. Stížnost č. 41340/98. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int 55 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 4.12. 2003. Gündüz proti Turecku. Stížnost č. 35071/97. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int 56 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 6.7. 2006. Erbakan proti Turecku. Stížnost č. 59405/00. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int

96