SLP 01 (2013)

tvrdí, že i případy vnitrostátního porušení podstaty základních práv občana Evropské unie mají spadat do působnosti evropského práva. Opírají se přitom o výše uvedený článek 2 SEU a svou interpretaci judikatury Soudního dvora EU. Koncept esenciál- ního jádra základních práv dokonce považují za prvek společných ústavních tradic, mj. s odkazem na čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod České republiky. 121 Domníváme se, že slabiny této argumentace byly dostatečně rozebrány v předchozí části článku. Kromě porušení zásady svěřených pravomocí by však přijetí Heidelberského návrhu vedlo k dalšímu posunutí povahy Evropské unie. Aniž bychom chtěli provádět jaké- koliv hodnocení, na jedné straně spektra můžeme vidět např. Petra Lindsetha , který evropskou integraci vnímá jako správní (administrativní) projekt a snaha obejít ome- zení čl. 51 Listiny základních práv EU představuje ve své podstatě pokus o protiústavní delegaci . 122 Proti němu stojí evropští konstitucionalisté 123 spatřující v Heidelberském návrhu další logický krok v konstitucionalizaci evropského práva pomocí Soudním dvo- rem chráněných základních práv vyplývajících z evropského práva i proti členským stá- tům. 124 Ze své perspektivy návrh podporují i autoři dlouhodobě se vyslovující ve pro- spěch důraznějšího prosazování lidských práv, bez ohledu na to, zda na úrovni národní nebo nadnárodní. 125 Ve všech uvedených případech se však bezprostředně jedná o posílení Soudního dvora EU . Jak však upozorňuje Wojciech Sadurski – údajně neefektivní mechanismus článku 7 SEU byl koncipován záměrně jako politický a nikoliv právní prostředek, a jako takový by měl být primárně využíván. Teprve jeho nespuštěním hrozí jeho devalvace a nařčení z ar- bitrárnosti, pokud by při předchozích obdobných případech použit nebyl. 126 Rozšíření působnosti již tak vlivného Soudního dvora 127 by mohlo posílit tábor skeptiků pouka- zujících na méně noblesní stránky jeho rozhodování. 128 Navíc obecné otázky spojené se státním občanstvím spadají více do sféry politična, o němž mají probíhat celospolečenské 121 VON BOGDANDY et al.: op. cit., str. 510. Pomiňme fakt, že tam uvedené ústavy (česká, maďarská, polská, portugalská, rumunská, slovenská a španělská) s výjimkou německého Základního zákona po- cházejí ze států, jenž přešly z autoritářské formy vlády k demokracii a při psaní svých ústav byly právě německým Základním zákonem inspirovány. 122 Srov. reakci P. LINDSETHA na blogu verfassungsblog z poznámky č. 95. 123 V související diskusi na blogu verfassungsblog se v tomto směru vyjádřil zejména D. HALBERSTAM. 124 K liberálnímu pojetí konstitucionalismu odvozenému nikoliv od lidu, ale od soudní ochrany základních práv viz např. LOUGHLIN, M.: What is Constitutionalisation? In: DOBNER, P., LOUGHLIN, M.: The Twilight of Constitutionalism. Oxford University Press, Oxford 2010, s. 47 a n. 125 Z diskutérů v tomto duchu vystoupil např. M. KUMM, viz verfassungsblog z poznámky č. 95. 126 Viz jeho připomínky na blogu verfassungsblog z poznámky č. 95. 127 Tuto skutečnost velmi dobře dokládá kniha A. STONE-SWEETA Judicial Construction of Europe (Oxford University Press, Oxford 2004). 128 Srov. zvláštní číslo časopisu Contemporary European History 3/2012 věnované kritickému zkoumání vý- voje evropské integrace.

36