SLP 02 (2013)

devším sjednotit právní úpravu služebních poměrů těchto příslušníků, sjednotit rozsah jejich práv a povinností a přiblížit právní úpravu unijnímu právu. Pokud se jedná o služební poměr neozbrojenců, je legislativní situace zvláště kompli- kovaná. V České republice bylo přijetí této právní úpravy připravováno již v roce 1996. 649 Česká republika sice přijala služební zákon a tento nabyl v některých svých usta- noveních účinnosti, avšak jeho účinnost jako celku byla již poněkolikáté odložena. Naposledy ke dni 1. 1. 2015 a ze strany vlády je naznačováno, že zákon se účinným ne- stane ani k tomuto datu. Nedostatek kvalitní právní úpravy pro státní zaměstnance se přitom projevuje v řadě případů 650 a má celospolečensky závažné neblahé důsledky. 651 Služební poměry se od pracovněprávních vztahů odlišují v celé řadě znaků: potla- čení smluvního principu či smluvní autonomie vůle, omezená práva a „rozsáhlejší“ povinnosti, či zvláštní výhody. Rozdíl nejdůležitější, potlačení smluvní autonomie vůle se projevuje v omezené smluvní dispozici při zakládání služebního poměru i v jeho průběhu, zejména v možnosti jednostranných změn práv a povinností zaměstnance. Veřejnoprávní úprava je převážně kogentní a neumožňuje účastníkům služebního po- měru zakládat s práva či povinnosti, s nimiž předem právní úprava nepočítá (např. nemožnost sjednání dohody o zvýšení nebo rozšíření vzdělání u příslušníků, dohody o převedení na jinou funkci, ale ani dohody o odpovědnosti). Na druhou stranu nelze nevidět, též dílčí podobnost v systematice úpravy, pozůstatek předchozího kodifikač- ního úsilí. Zákonodárce v zákoníku práce i v zákoně o příslušnících, zákoně o vojácích z povolání a služebním zákoně nejprve upravuje vznik, změnu a skončení pracovního poměru, resp. služebního poměru, aby následně podrobně vymezil vzájemná práva a povinnosti účastníku (terminologicky ex lege nikoliv stran) pracovněprávních vztahů a služebního poměru. Systematika služební pragmatice zcela neznámá. České republiky, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace. 649 Programové prohlášení nové vlády tehdy mimo jiné uvádělo: „Vláda hodlá věnovat zvýšenou pozornost i aparátu veřejné správy s cílem zlepšit jeho profesionalitu a obnovit jeho prestiž. Za tím účelem připraví návrh zákona o státní službě, v němž bude upraveno postavení pracovníků státní správy, jejich povin- nosti a nároky. Důraz bude klást na respektování jejich politické a stranické nezávislosti.“ Kottnauer, A., Týc, J. Potřebuje Česká republika zákon o státní službě?, Právo a zaměstnání 1996, č. 4, str. 6. 650 Z praxe lze zmínit případ inspektorů provádějích prohlídku jatečných zvířat a masa na jatkách, kdy existují příbuzenské vztahy mezi inspektory a maso zpracovávajícími osobami. Adekvátní řešení tohoto případu obsahuje ust. § 36 služebního zákona, které řeší realitu příbuzenských a jiných podobných vztahů při zařazení státního zaměstnance do služby. 651 Od nové právní úpravy se očekává též zkvalitnění české státní služby a bylo jednou z podmínek přije- tí České republiky do Evropské unie. Za stávající situace, kdy státní zaměstnanci jsou účastníky pra- covního poměru k určitému úřadu – organizační složce státu znemožňuje efektivní centrálního řízení personální politiky oproštěné od stranických vlivů. Dochází tak nejen k nekoordinovanému náboru nových úředníků za nejasných nekoordinovaných kritérií výběru, ale též absentuje program jejich odborné přípravy a dalšího vzdělávání. Není ani zajištěna stabilita, mobilita dle potřeb státu ani větší flexibilita státních zaměstnanců. Nutno ovšem zmínit, že z platného služebního zákona již byly vyloučeny početné skupiny úřednictva a četné původně navržené výhody byly posléze z finančních důvodů redukovány. Dle odborných studií Mezinárodního úřadu práce v Ženevě i Střediska evropských studií vede tento stav k ne- účinnému využívání personálu a k tomu, že česká státní správa neláká prvotřídní kvalifikované odborníky.

133