SLP 02 (2013)

rovolní pracovníci pečovatelské služby, pěstouni atd. V podstatě totožný přístup byl zachován v zákoně č. 55/1956 Sb. o sociálním zabezpečení (ust. § 3). Naopak zákon č. 101/1964 Sb. o sociálním zabezpečení se opět vrátil k výčtové metodě. Pojem pra- covníka však ani zde nebyl blíže konkretizován, s výjimkou doplnění, že musí pracovat v pracovním nebo v učebním poměru či být členem výrobních družstev. Navrátila se zde též sběrná kategorie pracujících, kteří mají podle tohoto zákona, předpisů vyda- ných k jeho provedení nebo podle jiných předpisů v důchodovém zabezpečení, práva a povinnosti jako pracovníci. Tentýž závěr platí pro zákon č. 121/1975 Sb. o sociálním zabezpečení a s drobnými formulačními úpravami též pro zákon č. 100/1988 Sb. o so- ciálním zabezpečení (§ 6). Ani porevoluční zákony o sociálním pojištění k vymezení pojmu zaměstnanec či pra- covněprávní vztah významně nepřispěly. Zákon č. 550/1991 Sb. o všeobecném zdravot- ním pojištění, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, jakož i zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, se od na- značeného způsobu vymezení zaměstnance neodchýlily. Za zaměstnance byla v souladu s historickou tradicí označena fyzická osoba v pracovním nebo obdobném poměru, 931 aniž by zákonodárce znaky těchto poměrů blíže vymezil. Pouze zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění, definoval zaměstnání (jako právní vztah, na základě kterého vykonávají zaměstnanci práci, pracovní nebo obdobnou činnost nebo službu), k hlubšímu poznání podstaty zaměstnance však nám tato definice oči- vidně nepomůže. Při vymezení pojmu zaměstnanec je proto nutno i nadále vycházet z poznatků nauky a judikatury k zákoníku práce. 932 To ostatně potvrdil Nejvyšší správ- ní soud v rozporuplném 933 rozhodnutí č.j. 3 Ads 119/2010-58, když neshledal pochy- bení v postupu OSSZ, ani Krajského soudu v Ostravě, kteří shodně konstatovali, že nejedná-li se o výkon závislé práce, nemůže být založen pracovní poměr mezi společ- ností s.r.o. a jejím jednatelem. Z naznačené tendence právní úpravy vybočil v poslední době zákon č. 48/1997 Sb., který s účinností od 1. 1. 2009 vymezil zaměstnance zásadně 931 Za zaměstnance tak byl například judikaturou označen jednatel společnosti s ručením omezeným, který sice nebyl v pracovněprávním vztahu k této společnosti, ale vykonával pro ni práci na základě smlouvy „o výkonu funkce jednatele“ uzavřené podle obchodního zákoníku a byl za ni odměňován. Výkonem práce pro společnost pak se rozuměla jakákoliv činnost směřující k vytváření hodnot pro společnost a bylo přitom pro soud nevýznamné, že vztah mezi jednatelem a společností se neřídí zákoníkem práce, ale obchodním zákoníkem. Nejvyšší správní soud rozhodnutí č.j. 6-As 11/2004-71. 932 Závěr soudu o tom, že stricto sensu vztah duchovního C. č. h. k církvi není pracovním poměrem, vedl k závěru, že nemůže být ani zaměstnaneckým vztahem ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) první věty zákona o veřejném zdravotním pojištění. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 33/2005-52. 933 Skutkově se jednalo o poměrně výlučný případ, kdy vyměřovací základ pojištěnce byl 1Kč, orgány důchodového a nemocenského pojištění jinak ve své praxi běžně tzv. souběh funkcí jednatelů a zaměst- nanců, jejichž druh vykonávané práce zahrnoval některé úkony v rámci obchodního vedení společnosti, tolerovaly. Blíže k tomu kapitola Jednatel zaměstnancem.

185