SLP 02 (2013)

ČÁST PRVNÍ: OBECNÉ VÝKLADY

I. PRACOVNÍ PRÁVO Ve vymezení pracovního práva ve středoevropském právním prostoru má nepochybný primát říšskoněmecká nauka, což bylo zčásti dáno filozoficky velmi plodným 19. stole- tím. Pod vlivem sociální státní politiky a odlišného vnímání svobody (německá škola se na rozdíl od převládajícího trendu mezi francouzskými a anglickými filozofy nezabývala svobodou jen „svobodou od“, ale též „svobodou k“) se velmi brzy objevují snahy vědecky pojednat o právu sociálně slabých zaměstnanců (dělníků), o ochranném právu. V prvním soustavném vylíčení pracovního práva berlínský profesor Walter Kaskel 26 chápal pracovní právo jako zvláštní právo všech stavů, které z povolání konají práci ná- mezdní na základě smluv pracovních. Heinz Pottohoff již vztáhl pracovní právo „k po- měru pracovnímu, tj. k závislé práci zaměstnanců“. Takto pracovní právo provizorně vymezoval též E. Hácha, 27 který si současně povzdechnul nad závislostí české právní vědy na poznatcích německých. 28 Nekoncepčnost zkoumání tohoto oboru je ostatně možno demonstrovat též na omezeně úspěšném procesu tvorby předmětu „dělnické právo“ na pražské právnické fakultě ve 20. letech v ČSR. 29 Název oboru „pracovní právo“ se ustálil teprve po druhé světové válce. 30 Stejně jako česká, i polská právní věda reagovala se zpožděním na sociální iniciati- vy zákonodárce. Soustavnou pozornost věnuje polská věda pracovnímu právu teprve v období meziválečném. V prvních pojednáních polští odborníci upřednostňují tzv. statusové definice, pracovní právo je definováno jako soubor norem týkajících se po- stavení zaměstnanců. Statusovým definicím, které lze najít též v německém a českém právním prostředí, je vyčítáno jednostranné zaměření na zaměstnance, v důsledku če- hož dochází k umělému vylučování zaměstnavatele z pracovního práva. Postupem času se proto jako standardní vymezení objevila definice vztahová, charakterizující pracovní právo jako právní odvětví, které upravuje pracovní poměr a též další vztahy úzce sou- visející s pracovním poměrem. 31 Vzhledem k existenci specifického pracovního soud- 26 Walter Kaskel (1882-1928) byl v roce 1920 jako první v Evropě ustaven vedoucím katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení. 27 Hácha, E.: Pracovní právo, in Slovník veřejného práva československého, sv. III, Praha, Eurolex Bohemia 2000, str. 423 a 424. 28 Obecně byla ovšem česká škola sociální politiky početná (namátkově lze zmínit Albína Bráfa, prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka či Lva Wintra) a vědecky kvalitně vybavena díky Sociálnímu ústavu Československé republiky. 29 Viz. Kindl, V.: Pokus o zařazení tzv. dělnického práva do výuky právnické fakulty UK v období buržoazní ČSR, AUC – HUCP, 1984, Tomus XXIV-Fasc. 1, str. 45-66. 30 Srov. např. Chyský, J.: Pracovní právo, str. 6, Praha, Práce 1950. 31 Baran, K. W.; Ćwiertniak, B. M.; Dörre-Nowak, D.; Wałczak, K.: Prawo pracy, Warszawa, oficyna a Wolters Kluwer business, 2009, str. 27 a násl.

17