SLP 02 (2013)

ČÁST TŘETÍ: TESTOVÁNÍ VÝKONU ZÁVISLÉ PRÁCE

Poměrně záhy došla nauka i judikatura k závěru, že žádný ze znaků závislé práce nemá natolik výjimečné postavení, aby jej byl možno izolovaně a výlučně použít k identifikaci závislé práce. 973 Proto došlo postupně k vývoji více testů, 974 jimiž sou- dy v různých státech 975 zjišťovaly existenci výkonu závislé práce, resp. existenci pra- covního poměru za pomoci kombinace některých výše uvedených znaků. 976 Je ovšem nutno předeslat, že tyto testy nelze vnímat dogmaticky, jedná se o zobecnění (a tím i nevyhnutelně o zjednodušení) jednotlivých národních přístupů, navíc i tyto testy se vnitřně v rámci jednotlivých národních jurisdikcí neustále vyvíjejí (přizpůsobují) a též navzájem ovlivňují. Příkladem je koncepce integrace zaměstnance do organizace práce zaměstnavatele, kdy je sporné, v které zemi si tato koncepce objevila jako první (zda to bylo Německo, Itálie, VB či Francie). Nejstarším a přitom stále klíčovým testem, a to i v České republice, je test nadřízenosti zaměstnavatele. Ten alespoň z prvopočátku, nezahrnoval znak ekonomické závislosti za- městnance na zaměstnavateli. 977 Proti jednostrannému posuzování výkonu práce pouze prizmatem „vertikální nadřazenosti zaměstnavatele“ se poměrně rychle snesla kritika. Stěží si totiž lze představit, že zaměstnavatel zná práci mnoha či případně všech svých specializovaných zaměstnanců v takové míře, aby ji mohl efektivně řídit a kontrolovat. 978 973 Casale, G. (ed.): The Employment Relationship, A Comparative Overview, International Labour Office, Hart, Geneva 2011, str. 24 a k americké a kanadské judikatuře 253; dále též Weiss, M.: Employment versus Self-Employment: The Search for a Demarcation Line in Germany, in NewTrends of Labour Law in the International Horizon – Liber Amicorum for Prof. Dr. Todashi Hanami, Tokyo 2000, str. 254 či International Labour Conference, 95th Session, 2006, Report V(1) – The Employment Relationship, str. 25. Z judikatury pak např. britský Raymond Franks v. Reuters Limited ( 2003) IRLR 423, paragraph 12 (Mummery LJ). Sorv. Též recentní rozsudek NSS ze dne 1. 8. 2012, č.j. 2 Afs 22/2012-31, bod 21. 974 V různých státech je metoda používaná k identifikaci závislé práce, resp. zaměstnance pojmenována různě. Pro naše účely byl zvolen pojem z common law, který nejlépe vystihuje zásadní roli judikatury. 975 Srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. 15 Ca 123/2005 a rozsudek NS SSR ze dne 14. 10. 1970, sp. zn. 6 Cz 90/70. 976 Nogler, L.: The Concept of Subordination in European and Comparative Law, University of Trento, Italy, 2009, str. 19. Dále srov. Center for Education and Employment Law Deskbook Encyclopedia of Employment Law, 16. Edition, USA, 2005, str. 111 a násl. 977 Casale, G. (ed.): The Employment Relationship, A Comparative Overview, International Labour Office, Hart, Geneva 2011, str. 19. Dokument dostupný na adrese uvedené v použité literatuře. 978 Srov. Honneyball, S.: Honneyball and Bowers’ Textbook on Labour Law, str. 15 a násl. K pochybnostem vysloveným v německé odborné literatuře viz Hunbold, W. Subunterenehmer und freie Mitarbeiter, Freiburg, 1990, str. 25. K souhlasnému stanovisku v české odborné literatuře viz Bezouška, P.: Závislá práce, Právní rozhledy, 2008, č. 16, str. 581.

193