SLP 02 (2013)

nejsou předem přesně určeny 1048 a zaměstnanec je povinen být zaměstnavateli k dis- pozici po určité zpravidla delší časové období. Je-li tato zvláštní mocenská podřízenost zaměstnance dána, dochází významně k potlačení významu vůle zaměstnance pro kon- stituování pracovních podmínek ustaveného pracovního poměru. 1049 Naopak metody řízení, které zejména u vedoucích zaměstnanců minimalizují po- kyny zaměstnavatele a omezují vedení zaměstnanců pouze na definování obecných cílů, kterých je nutno dosáhnout, představují vážnou překážku pro test nadřízenos- ti. Názorným příkladem je kapitán námořní lodě. 1050 U těchto zaměstnanců italská a francouzská judikatura klade podstatně nižší nároky na faktické projevy nadřízenos- ti zaměstnavatele, pro identifikaci podřízenosti zaměstnavateli stačí, pokud tito pra- covníci byli povinni sdělit zaměstnavateli své plány a skládat účty ze své činnosti. 1051 V Nizozemí se pak klade též důraz na skutečnost, že zaměstnavatel u těchto osob rozvrhuje pracovní doby a nařizuje čerpání dovolené. 1052 Nadřízenost zaměstnavatele není právní nadřazeností typickou pro nositele veřejné moci, byť jisté instituty pracovního práva mají původ ve veřejném právu. 1053 Jak pre- cizuje čl. 22 odst. 1 polského ZP, důvod nadřízenosti zaměstnavatele je ryze soukro- moprávní – sjednáním pracovněprávního vztahu se zaměstnanec zavazuje konat práci ve stanoveném rozsahu v zájmu zaměstnavatele a pod jeho vedením, a to v místě a čase stanoveném zaměstnavatelem. Test nadřízenosti čelí v české podobě 1054 základnímu aplikačnímu problému zejména v případě tzv. domácích zaměstnanců, 1055 pedagogických pracovníků, souběhu výkonu 1048 Hácha, E.: Pracovní právo, Slovník veřejného práva československého, sv. III, Praha Eurolex Bohemia 2000, str. 424. 1049 Srov. Langer, L.: Je obchodní zástupce zaměstnancem nebo podnikatelem?, Pracovní právo 1936, č. 10, str. 157; a Levý, P.: Mlčky učiněná úmluva o náhradě za práci přes čas, Pracovní právo 1931, č. 4, str. 35. 1050 Cassidy v. Ministry of Health (1951) 1 All ER 574. 1051 Nogler, L.: The Concept of Subordination in European and Comparative Law, University of Trento, Italy, 2009, str. 55 a násl. 1052 van Peijpe, T.: independent contractors and protected workers in Dutch law, CLLPJ, 1999, 21, str. 145. 1053 Prvorepubliková československá literatura odlišovala závislost založenou veřejným právem v případě ve- řejné či státní služby. Srov. Tilsch, E.: Občanské právo, str. 4. Aplikační otázku, zda závislost úředníků ve veřejném služebním poměru je skutečně jiného druhu či má jiný účel, však rozřešila s definitivní platností až judikatura. Na veřejnoprávní služební poměr nebylo možno aplikovat bez výslovné zákonné úpravy soukromoprávní normy regulující pracovní poměr. Tak Hácha, E.: Pracovní právo, Slovník ve- řejného práva československého, sv. III, Praha Eurolex Bohemia 2000, str. 424. 1054 Ale též zahraniční. Srov. např. Sigeman, T.: Labour Law in Sweden – Characteristic Features in an International Perspective in Neal, A. (ed.): European Social Policy and the Nordic Countries, Aldershot, 2000, str. 156. K italským problémům Menghini, L.: Subordinazione e dintorni: itinerari della giuris- prudenza, 1998, č. 21 Quaderni di Dritto del Lavoro e delle Relazioni industriali, str. 224. 1055 Ust. § 317 upravuje režim práce zaměstnance, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje. Na rozdíl od předchozí úpravy (§ 267 odst. 2, 3 ZP 1965) není tedy již definičním znakem, že by se mělo jednat o zaměstnance pracujícího převážně doma. Zaměstnanec může konat práci kdekoliv (mimo pracoviště), kde to vyhovuje povaze sjednané práce a bude to se zaměstnavatelem dohodnuto. Přesto z dů-

201