SLP 02 (2013)

III. VÝVOJ PRACOVNÍHO PRÁVA V ČESKÝCH ZEMÍCH SE ZŘETELEM NA VYMEZENÍ ZÁVISLÉ PRÁCE O pracovním právu na území dnešní České republiky lze nejen v legislativní rovi- ně hovořit již před přijetím prvního pracovněprávního kodexu v roce 1965. S právní úpravou nájmu lidské práce za peníze se lze setkat již v římském právu. Jednalo se o locatio conductio operarum , které je též označováno za předchůdce smlouvy služební, resp. pracovní (někdy též překládáno jako služební pracovní smlouva). 163 Též ve středo- věku lze v různých pramenech nalézt některé normy upravující materii, kterou bychom dnes mohli považovat za pracovněprávní. Přesto nelze o vzniku moderního pracovního práva hovořit dříve, než v souvislosti se zásadními společenskými změnami, ke kterým došlo během průmyslové revoluce a které byly spojeny se zrušením nevolnictví, rozpa- dem cechů a rozvojem továrenského způsobu výroby. 164 Stručný historický exkurz proto pokrývá časový úsek před vznikem moderního pra- covního práva (antika a středověk), jakož i období, kdy se zrodilo moderní pracovní právo (období nájmu pracovní síly), a jeho následný vývoj (období řízení práce, ob- dobí překonávání antagonických rozporů a platnou právní úpravu). Zvolené názvy jednotlivých období nejsou vnitřně homogenní, přesto snad vystihují, jak jen to od ze- stručnělých nadpisů lze očekávat, podstatu té které etapy. Jak bude dále osvětleno, nesamostatnou práci bylo možno konat od nabytí účinnosti ABGB v roce 1811 na základě námezdní smlouvy a později smlouvy služební. Úprava námezdní, později služební smlouvy, byla zásadním způsobem inspirována úpravou řím- skoprávního kontraktu locatio conductio operarum. A protože pro tento smluvní typ platily stejné zásady jako při nájmu věci, pokud jich dle povahy předmětu bylo možno pou- žít, 165 byla tato epocha nazvána v souladu s liberálním přístupem OZO nájmem pracovní síly. Ustanovení § 1151 ABGB před novelizací provedenou třetí dílčí novelou 166 znělo: „ Zaváže-li se někdo konati služby (…) za jistou mzdu v penězích, vzniká námezdní smlou- va. “ Po novelizaci ustanovení § 150 třetí dílčí novely dle ustanovení § 1151 OZO platilo: „ Je-li někdo povinen jinému konati po určitou dobu služby, vznikne služební smlouva. “ Pojem námezdní, resp. služební, smlouvy, takto definován, byl využíván též dalšími právními předpisy. Období nájmu pracovní síly v podstatě kopíruje dobu účinnosti ABGB, resp. účinnosti OZO až do roku 1938. I když formálně došlo ke zrušení úpravy služební smlouvy v OZO až s účinností zákoníku práce 1965, Mnichovská smlouva, nucené odstoupení pohraničí a později 163 Srov. Barancová, H., Schronk, R.: Pracovní právo, Bratislava, Sprint dva, 2004, str. 46 nebo Rehbinder, M.: Schweizerisches Arbeitsrecht, 14. přepr. vyd., Bern, Stämpfli Verlag, 1999, str. 20. 164 Srov. Barancová, H.: Pracovní právo, str. 44. 165 Srov. Arndts, C. L.: Učební kniha pandekt, odd. 2, kniha 3, O závazcích, Praha, Wolters Kluwer ČR, 2010, str. 232. V Justiniánských institucích je ostatně smlouva pracovní řazena jako podtyp smlouvy o nájmu a pronájmu. Viz Iustiniani institutiones, Justiniánské instituce v redakci M. Skřejpka, Praha, Karolinum, 2010, str. 275. 166 Cís. Nař. Z 19. března 1916, č. 69 ř. z.

41