SLP 02 (2013)

normy dispozitivní. 256 Jednalo se především o tzv. ochranné zákonodárství. 257 Specifická je otázka povahy ujednání v kolektivních smlouvách, od nichž se nebylo možno odchýlit (k tomu viz následující kapitola). Zjištění, zda služební poměr v konkrétním případě spočívá na soukromoprávní smlouvě a zda se tak jedná o soukromoprávní předpisy, které jsou rozvinutím „jednot- livých všeobecných předpisů občanskoprávních“, bylo často velmi obtížné. 258 Obecná shoda totiž neexistovala ani v doktríně a legislativní úprava byla velmi kazuistická a ne- přehledná. Krčmář např. dovozoval, že OZO obsahuje jakýsi kmen předpisů, které se hodí na všechny pracovní smlouvy nebo na jejich většinu. 259 Sedláček naopak popíral, že by (zde) bylo možné se vůbec řídit zájmovou teorií. 260 Významně byla tato úprava modifikována (dle Sedláčka znejasněna) též judikaturou Nejvyššího soudu a tzv. konfliktního senátu. 261 Dle Nejvyššího soudu byl služební po- měr zásadně povahy soukromoprávní, veřejnoprávní povahy nabýval jedině, pokud byl za takový výslovně prohlášen zvláštním předpisem či pokud taková povaha vyplývala ze zákona. 262 Nabyl-li služební poměr povahu veřejnoprávní, jak se stalo nejprve u slu- žebních poměrů, provedenou zvláštními předpisy pro státní zaměstnance a později i pro zaměstnance jiných územních korporací, nešlo, dle soudu, o pouhou modifikaci úpravy OZO o smlouvě služební. Vznikl nový samostatný institut práva veřejného. 263 Nezáleželo přitom na tom, že služební poměr byl založen smlouvou. Smlouva totiž 256 Srov. Hácha, E.: Pracovní právo, Slovník veřejného práva československého, sv. III, Praha Eurolex Bohemia 2000, str. 428. 257 Příkladem je tzv. zápověď truku neboli zákaz výplaty mzdy v jiných hodnotách než penězích. Úprava byla obsažena v ust. § 78 a § 133písm. d) živnostenského řádu. Za veřejnoprávní byly dále považovány předpisy na ochranu života, zdraví a mravnosti, na ochranu doby pracovní či na ochranu dalšího všeo- becného i odborného vzdělávání mladistvých zaměstnanců a výchovu učňů. 258 Srov. čl. I a ust. § 1 OZO, dále viz např. Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi, sv. I., str. 70. 259 Viz Krčmář, J.: Pracovní smlouva, Slovník veřejného práva československého, sv. III, Praha Eurolex Bohemia 2000, str. 442. 260 Viz Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi, reprint Olomouc, Praha ASPI 2002, sv. I., str. 77 a 78. 261 Srov. Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, reprint Olomouc, Praha ASPI 2002, sv. 1, str. 78. Sedláček uvádí příklad hajného a strážníka, kteří sice vykonávají funkce veřejné, jsou však v po- měru soukromoprávním, a obecný úředník přidělený do obecní cihelny jako účetní, který je v poměru veřejnoprávním. Jako další příklady by bylo možno uvést výpomocné železniční zaměstnance či obecní zřízence, kteří byli dle judikatury Nejvyššího soudu ve veřejnoprávním poměru. 262 Boh. 6281/207 a 6458/27 in Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, reprint Olomouc, Praha ASPI 2002, sv. 1, str. 85. 263 Boh. Konfl. II/20 in Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, reprint Olomouc, Praha ASPI 2002, sv. 1, str. 85.

58