SLP 02 (2013)

Zákon č. 144/1920 Sb. z. a n. neupravoval svůj vztah k OZO ani k jiným (ob- čanskoprávním) předpisům. Uplatnila se proto úprava v ust. § 153 odst. 2 třetí dílčí novely. Zákon č. 330/1921 Sb.z. a n. obsahoval pouze dílčí výslovnou úpravu, ust. § 30 odst. 1 cit. zákona stanovilo, že trestné činy dle ust. § 28 zakládají povinnost k náhradě škody, jíž se jest domáhati pořadem práva. V ust. § 28 byla upravena trestní odpovědnost členů závodního výboru za porušení povinnosti mlčenlivosti nebo takový zásah do správy nebo provozu podniku, kterým byla způsobena vážná porucha v cho- du závodu nebo značnější hmotná škoda. Subsidiární působnost v ostatních případech se rovněž dovozovala s odkazem na obecnou podpůrnou působnost OZO. 310 K rozsahu pravomocí závodních výborů i rozhodčích komisí se vyvinula bohatá ju- dikatura. Zaměstnavatelé se totiž často snažili rozhodčí komisi z věci vyšachovat (např. argumentem, že vznese-li zaměstnavatel námitku propuštění dle ust. § 82 ř. ž., nemůže rozhodčí komise jednat). 311 Ͱ. Řízení práce v letech ͭ͵ͯ8– ͭ͵6ͱ V období nesvobody se výrazně změnila povaha speciálních předpisů upravujících výkon nesamostatné práce. Pracovní poměr se zakládá přikázáním či povoláním, ome- zeno (obvykle státním souhlasem) je též jeho skončení. Ač i v těchto případech se zpravidla jedná o veřejnoprávní úpravu vystavěnou na soukromoprávních základech, cíl sledovaný zákonodárcem se změnil. Nastává doba celospolečenského řízení pracov- ního výkonu. Krátce po odstoupení pohraničí v důsledku Mnichovské dohody bylo vydáno vládní nařízení ze dne 11. října 1938, č. 223 Sb. z. a n., o pracovních útvarech. Dle ustanove- ní § 1 odst. 1 cit. vl. nařízení se pracovní útvary zřizovaly k dočasnému hospodářskému zajištění nezaměstnaných osob a k využití jejich pracovních schopností pro všeobecně prospěšné úkony. Poměr příslušníků pracovních útvarů k státu byl, jak výslovně kon- statovalo ust. § 7 odst. 1 vl. nařízení č. 223/1938 Sb. z. a n.: „ poměrem práva veřejného a nikoliv soukromoprávním poměrem pracovním (služebním). “ Příslušníci pracovních útvarů byli podřízeni vojenské kázeňské pravomoci, a dopustili-li se soudně trestných činů, vojenské soudní pravomoci. Dalším intenzivním zásahem do soukromoprávní koncepce služební smlouvy (v Protektorátu Čechy a Morava) se stalo vládní nařízení ze dne 23. června 1939 Sb. z. a n., č. 177, o přikazování osob k zemědělským pracím. Ustanovení § 1 vládního nařízení č. 177/1939 Sb. z. a n. upravovalo okruh zaměstnaných i nezaměstnaných osob, které bylo možno povolat k zabezpečení včasného provedení nutných zeměděl- ských prací. O přikázání rozhodoval okresní úřad po slyšení starosty obce, v které se zemědělský podnik (závod) nacházel, a veřejné zprostředkovatelny práce; o přikázání mimo obvod politického okresu pak rozhodoval zemský úřad po slyšení zemského 310 Krčmář, J.: Pracovní smlouva, Slovník veřejného práva československého, sv. III, Praha Eurolex Bohemia 2000, str. 442. 311 K odmítnutí tohoto argumentu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Boh. A 8622.

66