SLP 03 (2013)

Co se týče povinností obsažených v Deklaraci, představují pro státy vágní a jistým způsobem „ctižádostivá“ ustanovení. Ochrana, prosazování a realizace práva na mír tvoří základní povinnosti pro všechny státy, a to individuálně i kolektivně. Kolektivní jednání států je jednání uskutečněné ve spolupráci s OSN. Vyvstává zde také otázka, jak to bude s vymahatelností takovýchto povinností, a jaké budou důsledky porušení tohoto práva. Je mnoho rovin k diskusi – právní závaznost navrhované Deklarace, vy- nutitelnost povinností uvedených v Deklaraci, možný postih za porušení povinností, kdo nárokuje toto právo (opět otázka toho, kdo je držitelem tohoto práva), jak je to s tímto právem v mezinárodních konfliktech a vnitrostátních konfliktech a v nepo- slední řadě kdo je nositelem povinností vyplývajících z práva na mír. Jsou to i meziná- rodní organizace, nestátní aktéři i jednotlivci? Nejméně problematickou oblastí je pří- pad, kdy se bude jednat o odpovědnost státu za mezinárodně protiprávní chování, tj. za porušení závazků vyplývajících z mezinárodního práva např. zákaz užití síly, řešení mezinárodních sporů pokojnými prostředky, závažné porušení lidských práv (válečné zločiny, genocida). V těchto případech není sporu, že odpovědnost států za protipráv- ní chování a s ní související povinnost odškodnit poškozený stát vyplývá z obecného mezinárodního práva a je jedním z jeho základních principů. I mezinárodněprávní individuální trestní odpovědnost jednotlivce jednajícího jménem států by zde nečinila takové výkladové obtíže. Domnívám se, že pro diskusi ohledně důsledků porušení prá- va na mír bude velmi důležité dojít nejprve k závěru, zda právo na mír existuje samo o sobě jako právo, a pokud ano, co všechno právo na mír zahrnuje. Není zde prostor, aby byla řešena detailním způsobem všechna navrhovaná ustano- vení, proto si autorka dovolila vybrat určité oblasti a z jejího pohledu základní názo- rové střety. Závěrem tedy lze konstatovat, že došlo během jednání k diskusi o tom, zda právo na mír existuje samo o sobě, a zda je vhodné diskutovat oblasti, kterými jsou např. odzbrojení, uprchlíci a migranti již široce upraveny jinými právními instrumenty, na půdě Rady pro lidská práva. ͺ. Vybrané koncepce míru a práva na mír V závěru příspěvku jsou stručně nastíněné jisté ukazatele koncepce míru, ve smyslu negativního a pozitivního míru či individuální nebo kolektivní povahy míru. a) Negativní a pozitivní mír Důležité při studii tohoto práva je položit si otázku, co vlastně mír tvoří a co zname- ná, když mír neexistuje, resp. chybí. Při tvorbě tohoto článku jsem se setkala s pojmy negativní mír a pozitivní mír. Negativní mír je akademickou obcí chápán jako situace, kdy chybí přímé fyzické násilí. Při porozumění pojmu pozitivní mír je nutné jít dál, než si vystačit s tím, že chybí ozbrojený konflikt. Jde o situaci, ve které jsou elimino- vány veškeré druhy násilí a jsou respektována všechna lidská práva. Samozřejmě v de- finici pojmu mír se mohou státy či společnosti lišit, ale v rámci akademických debat

21