SLP 03 (2013)

Tato studie nejdříve stručně přiblížuje problematiku vyvážení elektroodpadu a před- staví mezinárodní a regionální mechanismy, jež se snaží obchodování s elektroodpadem zabránit. Jelikož jsou dané mechanismy kontroly stále neúčinné, studie v druhé části poukazuje na možnost čelit problematice vyvážení elektroodpadu skrze prosazování se práva na neznečištěné životní prostředí. Závěr shrnuje, že uplatnění se práva na neznečiš- těné životní prostředí zajistí odpovědnost těch, kdo životní prostředí ohrožují. ͷ. Mezinárodní systém ochrany proti vývozu nebezpečných odpadů Praktiky vyvážení elektroodpadu do rozvojových zemí a do zemí východního bloku narůstaly již během 80. let. Důvodem byly zvyšující se náklady na zpracování ne- bezpečných odpadů, a to v důsledku nově přijatých právních úprav chránících život- ní prostředí. Začala se tak rozmáhat iniciativa darovat použité elektronické přístroje chudším zemím. Postupem času se darování použitých přístrojů přeměnilo ve vyváže- ní elektroodpadu. Hlavními příjemci elektroodpadu se staly především západoafrická Nigérie a Ghana, 167 a také asijská Čína a Indie. Problematika vývozu toxického odpadu se ovšem týká i východoevropských států, např. Ukrajiny a Ruska. Rozmáhání se přeshraničního obchodování s nebezpečnými odpady z rozvinutých do rozvojových zemí vedlo k přistoupení k tzv. Basilejské úmluvě . Tato úmluva měla zabránit vývozu nebezpečných odpadů přes hranice OECD zemí a jejich zneškodňo- vání. Účelem úmluvy je ochrana lidského zdraví a životního prostředí, tedy co největší omezení obchodování s nebezpečnými odpady, především jejich přeshraniční vývoz. 168 K dnešnímu dni k Basilejské úmluvě přistoupilo 173 států a ratifikovalo ji 165 států. Přesto byl dopad Basilejské úmluvy na omezení nelegálního obchodu s elektroodpa- dem, z níže uvedených důvodů, zatím minimální: 1. Spojené státy úmluvu neratifikovaly, vývoz elektroodpadu pro ně tak není ne- legální, 2. slabiny úmluvy jsou státy zneužívány, především ta skutečnost, že vývoz použi- té elektroniky je povolen, pokud je jeho účelem znovuužívání v cílové zemi, 3. ratifikující státy nedodržují požadavky úmluvy. Důležitým instrumentem pro ochranu životního prostředí je i tzv. Aarhuská úmlu- va z roku 1998, která se zakládá na 1. zásadě nížeji zmíněné Stockholmské dekla- 167 FRANDSEN, D. M., RASMUSSEN, J. a SWART, M. U.: What a waste – how your computer causes health problems in Ghana , DanWatch, MakeITfair, listopad 2011. 168 Cílem Basilejské úmluvy je snížit pohyby nebezpečných odpadů přes hranice států na minimum v sou- ladu s postupy pro správné nakládání s těmito odpady z hlediska životního prostředí; zneškodňovat ne- bezpečné odpady a ostatní odpady co nejblíže jejich zdroji; minimalizovat vznik nebezpečných odpadů co do množství a nebezpečnosti; zajistit přísnou kontrolu pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a prevenci nelegální přepravy; zakázat přepravu nebezpečných odpadů do zemí, které nedisponují legislativní, administrativní a technickou kapacitou k jejich řízení a zneškodňování v souladu s environ- mentálně šetrnými metodami; pomáhat rozvojovým zemím a zemím s transformující se ekonomikou při transpozici systémů environmentálně bezpečného řízení nakládání s odpady, které v těchto zemích jsou vytvářeny. Viz Origins of the Basel Convention či www.basilej.int .

56