SLP 03 (2013)
možnosti pokojného užívání obydlí a ve svých důsledcích poškozují jejich soukromý a rodinný život. 193 Podobně, státy porušují čl. 8, pokud nenabídnou dotčeným osobám možnost pře- stěhování se z nebezpečné oblasti či podobnou pomoc, 194 pokud správní orgány ne- uposlechnou rozsudku o nutnosti včas ukončit zdraví nebezpečné průmyslové akti- vity, 195 zůstávají-li pasivní při vážné obavě, že jisté aktivity ohrožují zdraví jedinců, 196 a nevarují-li předem o možných zdravotních následcích. 197 V judikatuře ESLP se začíná shledávat porušování práva na neznečištěné životní prostředí i v rámci dalších článků Evropské úmluvy. Pokud stát neposkytne obyvatel- stvu informace o možném riziku vyplývajícím z obývání určité zóny, či aktivně přímo nezabrání pravděpodobnému riziku, poruší čl. 2 Evropské úmluvy. 198 Nově projedná- vaná stížnost odkazuje i na čl. 3 Evropské úmluvy, v souvislosti s vystavením špatnému zacházení v důsledku nedostatečného předchozího varování o rizicích a neposkytnutí bezpečnostních opatření ze strany úřadů. 199 Nakonec, podaná stížnost ohledně proble- matiky týkající se životního prostředí nemůže být jednoduše zamítnuta, jelikož by se tím porušilo právo na spravedlivý proces, čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy. 200 d. Dopad regionálních mechanismů Je zřejmé, že právo na zdraví a neznečištěné životní prostředí se na africkém kon- tinentě neprosadí bez účinného kontrolního mechanismu, kterým by se mohl stát Africký soud pro lidská práva a práva národů. V evropském kontextu ESLP již vyvi- nul bohatou judikaturu, která by měla zajistit pozitivní ochranu životního prostředí ve všech 47 členských státech Rady Evropy. Evropskou úmluvu na ochranu lidských práv ovšem nelze v tomto případě na africký region aplikovat, lze se na ni odvolávat jen v členských státech Rady Evropy. 201 S ohledem na vývoj interpretace Evropské úmluvy jako „žijícího instrumentu“ pro efektivní ochranu lidských práv s zásada ex- trateritoriality v budoucnu může přesunout i v kontextu odpovědnosti členských států za nezabránění vývozu toxických odpadů. 193 Lopez Ostra v. Spain (stížnost č. 16798/90); Guerra a další v. Itálie (stížnost č. 14967/89); Di Sarno a další v. Itálie (stížnost č. 30765/08). 194 Fadeyeva v. Rusko (9. června 2005, stížnost č. 55723/00); Dubetska a další vs. Ukrajina (10. úno- ra 2011, stížnost č. 30499/03). 195 Taşkın a další v. Turecko (stížnost č. 46117/99); Giacomelli v. Itálie (stížnost č. 59909/00) 196 Tatar v. Rumunsko (stížnost č. 657021/01) 197 Roche v. Spojené království (stížnost č. 32555/96) 198 Öneryıldız v. Turecko (stížnost č. 48939/99); Budayeva v. Rusko (stížnost č. 15339/02) 199 Vilnes a další v. Norsko (stížnost č. 52806/09 a č. 22703/10) 200 L’Erablière v. Belgie (stížnost č. 49230/07) 201 V Rusku narůstají občanské iniciativy požadující efektivnější kontrolu nelegálního nakládání s toxickým odpadem. Viz SMOLCHENKO, A.: Illegal toxic waste dump sparks anger in Russia, Earth & Climate, 21. 3. 2012.
62
Made with FlippingBook