SLP 03 (2013)

ͻ. PRÁVO NA MINIMÁLNÍ ODMĚNU ZA PRÁCI

Martin Štefko

ͷ. Úvod Jedním z institutů pracovního práva, který se zvlášť intenzivně dotýká všech ekono- micky výdělečně činných obyvatel, je právo na odměnu za odvedenou práci poskyt- nutou alespoň ve výši minimální mzdy. Minimální mzda se v tomto smyslu stala a zů- stává nejen významnou institucionální garancí ochrany rozumné či udržitelné životní úrovně zaměstnanců a jejich domácností, ale též nástrojem humanizace práce (a to i v případě neohlášených migrantů). V neposlední řadě je právě minimální mzda klíčo- vou ústavní pojistkou proti snižování sociálních standardů při výkonu závislé práce. 202 Cílem tohoto stručného pojednání je zamyslet se nad stávající konstrukcí mini- mální mzdy, jakož i jejím významem z hlediska skutečné právní ochrany alimentační funkce odměny za práci pro osobu a rodinu zaměstnance a základního nástroje pro boj proti chudobě ve společnosti. Za tím účelem bude nejprve pojednáno o ústavních limitech odměny za práci, následně budou analyzovány mezinárodní závazky České republiky, iniciativy vůči minimální mzdě na unijní úrovni a národní pracovněprávní úprava minimální mzdy. Na závěr je zařazena úvaha věnovaná možnostem sociálních partnerů stanovit minimální mzdu alternativními způsoby. ͸. Mezinárodní závazky Jisté náznaky snahy zavést minimální závaznou hranici odměny za práci lze datovat až k mírovým smlouvám, které ukončily I. světovou válku. Dle čl. 427 Mírové smlou- vy sjednané mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Německem a Protokol, pode- psané ve Versailles dne 28. června 1919 se v odst. 3 smluvní strany zavázaly k placení takové mzdy pracovníkům, jež by jim zajišťovala slušnou životní úroveň, přiměřenou době i zemi. Dále odst. 8 téhož článku stanovil, že pravidla vydaná v každé zemi o pod- mínkách pracovních musí zabezpečovat slušné hospodářské nakládání všem pracovní- kům, kteří se po zákonu v zemi zdržují. Následné kroky na tomto poli podnikala v souladu se svou ústavou Mezinárodní or- ganizace práce (MOP), specializovaná organizace OSN. Ze starších úmluv, které byly Českou republikou ratifikovány, je nutno zmínit úmluvy č. 26 Mechanismus stano- vení minimálních mezd 203 a č. 99 Mechanismus stanovení minimálních mezd (země- dělství). 204 Obě úmluvy se zaměřují na povinnost upravit minimální mzdu a na právo sociálních partnerů na tomto procesu participovat. Žádná z těchto úmluv nestano- ví konkrétní výši minimální mzdy, a to ani podmíněně ve vztahu k určité veličině. Omezenou výjimkou je pouze čl. 1 Úmluvy MOP č. 26, který ukládá: „… členskému 202 Srov. např. čl. I odst. 1 doporučení MOP č. 135 z roku 1970.

203 Publikovaná pod č. 439/1990 Sb. 204 Publikovaná pod č. 470/1990 Sb.

65