SLP 03 (2013)

ͺ. Ústavní úprava ͺ.ͷ Zákaz nucené práce

Zákaz nucené práce není považován za typické sociální právo, ale je upraven v čl. 9 Listiny jako jedno z lidských práv a základních svobod. Zákaz nucené práce nicméně má výrazný dopad též do oblasti sociálních práv, spoluvytváří část zásady svobody prá- ce. Dle předmětné úpravy nesmí být nikdo podroben nuceným pracím nebo službám. Zákaz otroctví a nucené práce je dále upraven v následujících pro Českou republiku závazných mezinárodních smlouvách: v čl. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a zá- kladních svobod, v čl. 5 Listiny základních práv Evropské unie nebo v Úmluvách MOP č. 29 a 105. Úmluva č. 29 o nucené nebo povinné práci 215 v čl. 2 vymezuje „nucenou nebo povinnou práci“ jako každou práci nebo službu, která se na kterékoli osobě vymáhá pod pohrůžkou jakéhokoli trestu a ke které se řečená osoba nenabídla dobrovolně. Zákaz nucené práce upravuje svobodu od přímusu do práce, což zásadním způso- bem ovlivňuje pravomoc soudu nahradit souhlas zaměstnance s výkonem práce. 216 Úmluva č. 105 týkající se odstranění nucené práce 217 zavazuje Českou republiku, že potlačí a nebude využívat v jakékoliv formě nucenou nebo povinnou práci jako pro- středku politického nátlaku nebo politické výchovy nebo jako trestu za zaujímání nebo vyjadřování politických názorů nebo názorů ideologicky protichůdných nastolenému politickému, sociálnímu nebo hospodářskému systému, jako metody mobilizace a vy- užívání pracovních sil pro účely hospodářského rozvoje; jako prostředku pracovní ká- zně; jako trestu za účast ve stávkách; či jako prostředku rasové, sociální, národnostní nebo náboženské diskriminace. Recentním příkladem nucené práce byla povinnost uchazeče o zaměstnání konat na základě nabídky krajské pobočky Úřadu práce ČR veřejnou službu v rozsahu nejvýše 20 hodin týdně v případě, že je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání nepřetržitě déle než 2 měsíce a pro odmítnutí nemá vážný důvod ve smyslu § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti. 218 Zákaz nucené práce se dle čl. 9 odst. 2 Listiny nevztahuje na: práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody, vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby, službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelních pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty, a jednání uložené zákonem pro ochranu živo- ta, zdraví nebo práv druhých. Za nucené práce a služby nelze dle Ústavního soudu v zásadě považovat ani ty práce a služby, jež vyplývají z občanskoprávních závazků upravených občanským zákoníkem 215 Publikovaná Sdělením č. 506/1990 Sb. 216 Srov. též čl. 10 polského zákoníku práce. 217 Publikovaná Sdělením č. 231/1998 Sb. 218 Srov. nález Ústavního soudu ze dne 27.11.2012, sp. zn. Pl. ÚS 1/12, zejména body 237 a násl.

68