SLP 04 (2013)

a precedenčnímu právu. 31 Úvahy o normativním působení judikatury v českém právu představují jednu z výzev české právní teorie. 32 Pravdou však je, že určité normativní působení musíme přiznat minimálně u těch rozhodnutí, u kterých soudy vyplňují me- zery v psaném právu, či dokonce při judikují proti doslovnému znění právního předpisu ( contra verba legis ) za účelem upřednostnění účelu zákona před jeho textem. 33 Diskuse mezi zastánci těchto přístupů pak vyústila v obecně uznávanou tezi o kvazi- precedenční povaze rozhodnutí nejvyšších soudů, 34 přičemž tato charakteristika mimo jiné plyne z ústavního požadavku na rovnost účastníků před zákonem a principu de similibus idem est iudicandum . 35 Vrcholné soudní instance tedy kromě nalézání práva v konkrétním případě rovněž vytvářejí tzv. ustálenou judikaturu , které rovněž nelze upřít určité normativní půso- bení v právních řádech, což vyplývá z postavení těchto soudů v soudní soustavě, resp. v celém systému státní moci. Proti jejich výkladu práva obvykle neexistuje opravný prostředek. „Ustálená rozhodovací praxe“ je rovněž zmiňována v § 10 nového občan- ského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) jako jedno z kritérií rozhodování obtížných případů aplikace práva. Kromě rozhodování konkrétních sporů mohou vrcholné sou- dy sjednocovat judikaturu prostřednictvím vydávání stanovisek. 36 Tato praxe je však předmětem kritiky, ať již jako relikt socialistického zákonodárství 37 nebo z pozice fak- a argumentace lege artis . In: GERLOCH, A., TOMÁŠEK, M. a kol.: Nové jevy v právu na počátku 21. století II. Teoretické a ústavní impulzy rozvoje práva . Praha: Karolinum, 2010, zejm. s. 41 a násl. 31 KÜHN, Z.: Význam judikatury v kontinentálním právu. In: KÜHN, Z., BOBEK, M., POLČÁK, R. a kol.: Judikatura a právní argumentace. 2. vyd., Praha: Auditorium, 2013, s. 32 a násl. 32 Srov. výborné strukturování této problematiky v kapitole Z. Kühna: KÜHN, Z.: Role judikatury v českém právu. In: KÜHN, Z., BOBEK, M., POLČÁK, R. a kol.: Judikatura a právní argumentace. 2. vyd., Praha: Auditorium, 2013. Srov. i WINTR, J.: op. cit. sub 29. 33 Srov. též nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 33/97 ze dne 17. 12. 1997 (vetování zákona prezidentem republiky po lhůtě uvedené v čl. 50 odst. 1 Ústavy): „ Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy činí z práva nástroj odcizení a absurdity. “ 34 GERLOCH, A.: Prameny práva. In: VEČEŘA, M., GERLOCH, A., SCHLOSSER, H., BERAN, K., RUDENKO, S.: Teória práva. 3. vyd., Bratislava: Eurokodex s.r.o., 2009, s. 77. 35 Latinská maxima, která stanoví, že o podobných věcech by mělo být rozhodováno totožně. 36 V České republice může Nejvyšší soud navíc v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímat stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu – viz § 14 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích). v platném znění. Obdobná pravomoc vydávat zásadní usnesení přísluší i Nejvyššímu správnímu soudu – viz § 12 odst. 3 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění. 37 KÜHN, Z.: op. cit. sub 32, s. 131 a násl.

99