SLP 04 (2013)

Deismus a přirozené zákony Druhým rysem osvícenství byl deismus 20 a přesvědčení o platnosti obecných „přiro- zených zákonů“: 21 Člověk není pasivním objektem Boží vůle, ale aktivním a svébytným subjektem svého vlastního života i svého vztahu k Bohu. Pro vztah mezi nábožen- stvím (křesťanstvím), osvícenstvím a rodícím se konceptem lidských práv je stěžejní, že většina osvícenců, a to nejen filozofů, ale i politiků a právníků, kteří později během americké a francouzské revoluce osvícenské teorie realizovali v politické praxi, byli deisté. 22 Z jedné strany byl významnou výjimkou v tomto směru J. Locke, který, po- někud paradoxně, svým pojetím náboženství ještě zůstal v rámci (pozitivního) křesťan- ství, nicméně významně přispěl k následnému rozvoji deismu v 18. století. 23 Z druhé strany představují výjimku francouzští materialisté (D. Diderot, J.-O. de la Mettrie, C. A. Helvétius a P. H. D. von Holbach); 24 jejich vliv na právně-filozofické myšlení byl ovšem okrajový. Deismus je zvláštní náboženský koncept, který byl pro osvícenství charakteristický. Poprvé byl uceleně formulován anglickým filozofem Edwardem Herbertem z Cherbury (1583–1648), který je obecně pokládán za předchůdce osvícenství. 25 Deismus (ně- kdy také teismus) je obvykle v literatuře definován jako „racionalistická monotheistic- ká nauka o Bohu“ 26 a chápán jako protikladný na jedné straně k ateismu a současně na druhé straně k jednotlivým „pozitivním náboženstvím“. 27 Deisté ve svých dílech, alespoň podle svých slov, odmítali křesťanství, stejně jako všechna ostatní pozitivní náboženství, a uznávali jen „přirozené náboženství“ (někdy též do češtiny překládané jako „přirozená zbožnost“) 28 Deismus je založen na názoru, že víra v Boha a nábožen- ství mají být omezeny jen na těch několik málo postulátů („pravd“), které lze vysvětlit „zdravým lidským rozumem“, popřípadě které alespoň nejsou se zdravým lidským ro- zumem v rozporu; hlásá tedy ideu rozumově pojatého náboženství. 29 Pozitivní nábo- ženství jsou naopak založena na (iracionálních) dogmatech a pověrách, a tudíž je třeba je odmítnout. Bůh je podle deistů jediná „Nejvyšší bytost“, která existuje objektivně 20 BYRNE, P. in.: McGRATH, A. E. (ed.) A KOL.: Blackwellova encyklopedie moderního křesťanského my- šlení. Praha: Návrat domů, 2001, s. 72-74. KOL. AUTORŮ: Filosofický slovník. , op. cit., s. 80-81, 302. NICOLA, U.: op. cit., s. 338-341. DUBY, G. a kol.: op. cit.; s. 385. TRETERA, I.: op. cit., s. 336. FRANZEN, A.: Malé církevní dějiny . Praha: ZVON, 1992, s. 141-242. 21 RÖD, W.: op. cit., s. 68, 70-74, 192, 207, 231-233, 497, 506-511. TRETERA, I.: op. cit., s. 281-283. KOMÁRKOVÁ, B.: op. cit., s. 100-102. TINDALL, G. B.-SHI, D. E.: op. cit., s. 52. 22 TRETERA, I.: op. cit., s. 336. HUNTINGTON, S. P.: Kam kráčíš, Ameriko? Krize americké identity. Praha: Rybka Publishers, 2005, s. 76, 90, 110. 23 RÖD, W.: op. cit., s. 78-81, 193. TRETERA, I.: op. cit., s. 282-283. 24 RÖD, W.: op. cit., s. 207, 236-253, 274-294. TRETERA, I.: op. cit., s. 336, 343-349. 25 KOL. AUTORŮ: Filosofický slovník. , op. cit., s. 182. RÖD, W.: op. cit., s. 192-193. 26 RÖD, W.: op. cit., s. 190. 27 RÖD, W.: op. cit., s. 190-191. TRETERA, I.: op. cit., s. 336. NICOLA, U.: op. cit., s. 340-341. 28 KOL. AUTORŮ: Filosofický slovník , op. cit., s. 80-81. RÖD, W.: op. cit., s. 190-193, 202. NICOLA, U.: op. cit., s. 338, 340. FRANZEN, A.: op. cit., s. 241. 29 RÖD, W.: op. cit., s. 192, 194-195, 201-203. NICOLA, U.: op. cit., s. 340.

11