SLP 04 (2013)

kou přirozených práv člověka. 80 Účelem státu v zásadě není, aby zajišťoval ještě nějaké jiné, další funkce, ať již funkce, které nesouvisejí s blahem člověka, nebo funkce, které překračují ochranu jeho života, svobody a vlastnictví. 81 Stát je zde kvůli člověku (jed- notlivci) a ochraně jeho práv, nikoli naopak. Státní zájem, který nesouvisí s ochranou přirozených práv jednotlivých lidí, není legitimní. Lockův stát je především státem li- berálním, nikoli též například státem sociálním. Přitom přirozeným právům odpovídá dvojí povinnost státu. Jednak (samozřejmě) negativní povinnost je neporušovat, jed- nak (a to je třeba zdůraznit) pozitivní povinnost účinně lidem zaručit možnost jejich skutečného uplatňování ve společnosti zejména prostřednictvím funkčního zákono- dárství, veřejné správy, policie a soudnictví; bez této druhé povinnosti by společenská smlouva, resp. stát neměl pro lidi praktický smysl. Z Lockova pohledu je tedy chybné uvažovat v duchu G. Jellineka o tom, že tato práva pro jejich nositele ve vztahu ke státu znamenají (jen) status negativus , a nikoli též status pozitivus . 82 Za třetí: Jako typický empirista se Locke domníval, že lidé s rozličnými a často protikladnými zájmy nejsou schopni nalézt a jednotně určit, co je pro ně objektivně obecným blahem. 83 To může být určeno ve formě (pozitivního) zákona v zásadě jen na základě rozhodnutí většiny v zákonodárném sboru v systému pluralitní zastupitelské utvořil jedno společenství nebo vládu, tím se okamžitě slučují a vytvářejí jedno politické těleso, v němž většina má právo jednati a zavázati ostatní.“ (LOCKE, J.: Dvě pojednání o vládě, op. cit., s. 185). „Účelem vlády je dobro lidstva.“ (LOCKE, J.: Dvě pojednání o vládě, op. cit., s. 248). 80 „Veliký a hlavní účel, proč se lidé spojují ve státy a poddávají se vládě, je zachování jejich vlastnictví. K tomu ve stavu přirozeném schází mnoho věcí. Předně schází zavedený, pevný a známý zákon přijímaný a uznávaný obecným souhlasem za měřítko práva a bezpráví a za obecné pravidlo, jež by rozhodovalo všechny spory mezi nimi. … Za druhé schází, ve stavu přirozeném známý a nestranný soudce s pravo- mocí rozhodovati všechny spory podle zavedeného zákona. … Za třetí ve stavu přirozeném schází často moc podporovati a zastávati rozsudek, je-li správný, a náležitě jej vykonati.“ (LOCKE, J.: Dvě pojednání o vládě, op. cit., s. 198-199). „Stát považuji za společenství lidí, jež bylo ustaveno pouze kvůli zachování a rozvíjení občanského blaha ( „civil goods“ ). Za občanské blaho považuji život, svobodu, tělesné zdraví a osvobození od bolesti, stejně jako vlastnictví hmotných věci, jako jsou pozemky, peníze, zařízení a podobně. … V následující úvaze chci dokázat, že… veškeré právo a vláda moci veřejné jsou omezeny a vázány výhradně na péči o toto (ob- čanské) blaho a jeho rozvíjení, a nikterak nemohou a nesmí být rozšířeny na duchovní spásu.“ (LOCKE, J.: Dopis o toleranci. Brno: Atlantis, 2000, s. 47). „… podle Locka lze přirozené právo konkretizovat, učinit pozitivním a garantovat pouze prostřednictvím státního právního řádu …, a v tom spočívá jeden z účelů státu, který má zaručovat nejenom jistotu a svo- bodu občanů, nýbrž i vlastnické právo.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 77). 81 „Podle Locka … není nejdůležitějším účelem státu jistota jednotlivce, nýbrž ochrana soukromého vlast- nictví.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 73). 82 KLOKOČKA, V.: op. cit., s. 264. HOLLÄNDER, P.: Základy všeobecné státovědy. Praha: Všehrd, 1995, s. 58, s odkazem na JELLINEK, G.: Systém der objektiven öffentlichen Rechte . Tübingen 1905, Nachdruck Darmstandt, 1963, s. 94-135. 83 KLOKOČKA, V.: op. cit., s. 38.

20