SLP 04 (2013)

Lockova křesťanská etika na jedné straně a jeho pojetí přirozeného práva na stra- ně druhé jsou vzájemně propojené a podmíněné systémy, byť se zcela nepřekrývají. Křesťanská morálka je totiž pro něj nezbytným doplňkem i podmínkou fungování při- rozeného řádu a přirozených práv v lidské společnosti. Idea subjektivních přirozených práv, která má každý člověk a která předcházejí a zavazují společnost i stát, je výrazně individualistická; zejména svým důrazem na vlastnictví je ideou rodícího se kapitali- smu. Naproti tomu idea křesťanské morálky, představované naopak zákazy a příkazy a metafyzickou odpovědností křesťana za jejich dodržování vůči Bohu, je silným vy- rovnávajícím činitelem. Tato idea omezuje přirozenoprávní liberalismus a individua- lismus, přesněji řečeno prostor pro sobecké uplatňování subjektivních práv člověka, ve prospěch křesťanské lásky k bližnímu. Jde tak o klíčový prvek, který spojuje (rozu- mově pojaté) křesťanské náboženství s přirozeným právem. 132 Provázanost Lockova (rozumově pojatého) křesťanství s jeho pojetím přirozeného práva je důležitá ještě v jednom zajímavém ohledu. Ukazuje totiž, že jeho teorie při- rozeného práva vykazuje několik shodných podstatných rysů s křesťanstvím, potažmo s protestantismem (viz též kapitola 4 níže). To svědčí o tom, že křesťanství, potažmo protestantismus, je jedním z ideových zdrojů lidských práv: Za prvé, humanismus : Lockova idea přirozených práv bytostně vychází z úcty k člo- věku a odpovídá výše zmíněné ideji křesťanské lásky k bližnímu. Za druhé, univerzali- smus : Lockova idea, podle níž přirozená práva mají všechny lidské bytosti bez rozdílu, odpovídá koncepci křesťanství jakožto náboženství, které je jako laskavá náruč otevře- no všem lidem bez rozdílu, tzn. i cizincům, nepřátelům, pohanům, jinověrcům, kon- vertitům, hříšníkům či společensky zavrženým; křesťanství je na rozdíl od judaismu koncipováno jako tzv. misijní náboženství. Lockova teorie přirozených práv (podobně jako křesťanství) není omezena či předurčena jen pro určitou kategorii či kategorie lidí, není vázána na žádné osobní, majetkové či jiné vlastnosti, předpoklady nebo podmín- ky. Za třetí, individualismus : Lockova idea přirozených práv je založena na významu a primátu jednotlivce-člověka a jeho práv ve vztahu ke společnosti i státu; jednotlivec- -člověk, resp. ochrana jeho přirozených práv, je jediným smyslem existence státu, a na- Z evangelia svatého Matouše: „O rozluce: Také bylo řečeno, kdo propustí svou manželku, ať jí dá rozlukový lístek! Já však vám pravím, že každý, kdo propustí svou manželku, mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství, a kdo by s propuš- těnou oženil, cizoloží.“ [Mt 5, 31-32]. „ O rozluce: A (Ježíš) řekl: ,… A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!‘ Namítnou mu (farizeové): ,Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?‘ Odpoví jim: ,Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo. Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.“ [Mt 19, 5-9; podobně: L 16, 18] 132 „Proto je tak důležité opakovat, že nezcizitelná lidská práva jsou svým vznikem i trváním závislá na té poloze života, která znamená vědomí o nadsociální odpovědnosti. Inspirátoři proklamace duchovní i ob- čanské svobody byli lidé věřící v Boha. Prvním z jejích moderních zastánců, Miltonovi a Lockovi, byla svoboda žádoucí a srozumitelná jen z tohoto hlediska.“ (KOMÁRKOVÁ, B.: op. cit., s. 102).

31