SLP 04 (2013)

kde se puritáni stali významnou nábožensko-politickou silou, jejíž způsob myšlení později ovlivnil americkou revoluci. A za třetí, puritanismus v Anglii celkově „vychla- dl“ ze své původní horlivosti a nesmiřitelnosti, a vesměs již neusiloval o ustavení teo- kratického režimu, ale spíše o celkovou náboženskou a politickou svobodu. 297 ͺ.ͺ Tři vlivy protestantismu na osvícenskou filozofii a koncept lidských práv Protestantismus měl v zemích, kde převládl nebo se alespoň výrazněji projevil, tři podstatné vlivy na pozdější osvícenskou filozofii a rodící se koncept lidských práv: Za prvé, individualismus , a to ve dvou různých ohledech. Protestantismus obec- ně prosadil myšlenku, podle které je náboženská víra především záležitostí osobního, individuálního vztahu každého křesťana k Bohu, ve kterém institucionální a zpro- středkovatelská úloha a autorita církve buď vůbec nemá místo, nebo je až druhořadá. Ve vztahu křesťan – církev tak reformace zbořila představu o převaze církve nad křes- ťanem a nahradila ji primátem křesťana vůči církvi. Kalvinismus pak zvláště zdůraznil význam osobního, individuálního úsilí i odpovědnosti každého křesťana za svůj mrav- ný život a za dosažení svého životního úspěchu. Za druhé, svobodu svědomí . Protestantismus – v porovnání s katolicismem – rozšířil prostor pro vnitřní (tj. duchovní) svobodu, a to jednak ve smyslu svobody každého jednotlivého křesťana-protestanta v jeho vztahu k Bohu a jednak ve smyslu jeho auto- nomie vůči církevním organizacím, které by ho chtěly v tomto jeho vnitřním (subjek- tivním) vztahu nějak (objektivně) řídit. U kalvinismu je však tento prostor užší, neboť je omezen požadavkem na dodržování přísné morálky v rámci komunity reformované církve. Za třetí, právo na disent (odpor) . Kalvinismus legitimoval právo svých věřících či jejich skupin na disent, popřípadě až na odpor, vůči těm představitelům či organizacím církevní moci, kteří by chtěli jejich individuální (a v zásadě svobodnou) víru v Boha omezovat či regulovat v rozporu s jejich přesvědčením.

nejen falešný, ale je pravým opakem skutečnosti. Hnutí, kterému stál Cromwell v čele, uvolnilo v ang- lickém národě skrytou energii.“ (JOHNSON, P.: Dějiny anglického národa , op. cit., s. 159) 297 „Dohoda z roku 1689 vzala náboženství vítr z plachet v tom smyslu, že přestalo být něčím, pro jsou lidé ochotni zemřít.“ (JOHNSON, P.: Dějiny anglického národa , op. cit., s. 170). „Z pohledu disidentů definoval John Locke, jenž se zastával náboženské tolerance, církev jako dob- rovolné společenství lidí, kteří se setkávají, aby vyznávali Boha způsobem, který pokládají za vhodný. Náboženství přestalo být hrozbou a stalo se téměř koníčkem … Cosi tak bezkrevného by si puritáni před- chozích generací nebyli dokázali představit.“ (MORILL, J. in: MORGAN, K. O. a kol.: op. cit., s. 314)

54