SLP 05 (2013)

ní soutěžních orgánů považovat za dostatečný z hlediska naplnění práva na spravedlivý proces ve smyslu tohoto ustanovení. Rozsudek, který měl přinést vyjasnění, se dostal na pořad dne v roce 2011. Ve věci Menarini proti Itálii 26 stěžovatel namítal, že řízení před domácím soutěžním úřadem, který mu uložil pokutu za příslušné protisoutěžní chování (vytvoření kartelu mezi far maceutickými společnostmi na trhu diagnostických testů pro diabetes) a následná pře zkumná soudní řízení neodpovídala požadavkům práva na spravedlivý proces. Soud nejprve odmítl námitku vlády, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je neaplikovatelný ratione ma teriae , protože se netýká trestního obvinění podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a po posouzení naplnění engelovských kritérií rozhodl, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy na případ dopadá. Jádrem stížnosti bylo tvrzení, že stěžovateli bylo odepřeno právo na přístup k soudu s plnou jurisdikcí, tedy, že správní soudy neměly dostatečnou pravomoc přezkoumat rozhodnutí soutěžního úřadu z hlediska právního i skutkového. ESLP potvrdil, že čl. 6 odst. 1 nevylučuje možnost, aby o ukládání trestů v řízeních správní povahy, která lze podřadit pod čl. 6 odst. 1, rozhodovaly nejprve správní orgá ny. Pokud má být ale dodrženo právo na spravedlivý proces, musí být toto prvotní roz hodnutí správních orgánů podrobeno přezkumu soudem v plné jurisdikci, který „má pravomoc … jakkoli změnit ( réformer ), z hlediska právního i skutkového“, rozhodnutí správního orgánu. Zde je potřeba podotknout, že z jiných rozhodnutí se dovozuje, že stačí i jen pravomoc rozhodnutí správního orgánu po posouzení právních i skutkových okolností zrušit . 27 Většina soudců ESLP v případu Menarini rozhodla, že k porušení práva na přístup k soudu nedošlo a že italské správní soudy přezkoumaly rozhodnutí soutěžního úřadu plně v souladu s požadavky Úmluvy. K rozsudku je, kromě jednoho nesouhlasného stanoviska, podle něhož se v žádném případě o soud s plnou jurisdikcí podle tehdejšího italského práva nejednalo, připojeno i velmi krátké, ale hodně vypovídající souhlasné stanovisko maďarského soudce Sajó, který připustil, že podle tehdejší právní úpravy a judikatury neměly správní soudy plnou přezkumnou jurisdikci, nicméně v daném případě ji ve skutečnosti použily, a proto se o porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy nejednalo. ESLP v rozsudku Menarini nepracoval explicitně s pojmem „tvrdého jádra“ trest ního práva, ale z textu je patrné, že příslušné trestní obvinění pokládal za spadají cí do kategorie vně „tvrdého jádra“. To vyplývá i z toho, že případ posuzoval jako 26 Rozsudek ze dne 27. 9. 2011, č. 43509/08. 27 Menarini proti Itálii , bod 59. Ve francouzském znění rozsudku se používá fráze „le pouvoir de réformer en tous points, en fait comme en droit, la décision entreprise, rendue par l’organe inférieur“. Viz k tomu stanovis ko generální advokátky Kokott ze dne 18. dubna 2013 ve věci C-501/11 P Schindler Holding Ltd a ostatní proti Evropské komisi a ostatním , bod 28 a její zdůvodnění, že stačí i pravomoc rozhodnutí správního orgánu zrušit. Toto se dovozuje např. z rozsudku ESLP ze dne 23. 7. 2002 ve věci Janosevic proti Švédsku , č. 34619/97 nebo z rozhodnutí o nepřijatelnosti ze dne 21. 3. 2006 ve věci Valico proti Itálii , č. 70074/01.

52